Vanocni specialni dil

Jsem na ceste jiz ctvrt roku a před nekolika dny jsem oslavil Vanoce ve 30°C na brehu Pacifiku v miste, na kterem by me před rokem ani nenapadlo, ze se kdy muzu ocitnout. Spravny cas pro specialni dil :-)

Zacneme po poradku. Jak a kde jsem letos slavil Vanoce? Stravil jsem je nakonec i pro me prekvapive v Chile v primorskem meste Iquique obklopenem stovky metru vysokymi pisecnymi dunami a vyprahlou krajinou. Cele město je oblibena primorska destinace. Venku bylo přes 30°C, buracely vlny Pacifiku - ale ja byl rozhodnuty, ze me něco takoveho nemuze rozhazet a Vanoce si udelam :-)

Rano jsem mel k snidani něco jako mazanec s orechy a susenym ovocem. Zkouknul jsem u toho Princeznu ze mlejna (at zije wifi). Přes den jsem pobihal po celem meste a navstivil radu mist a lokalnich pekaren, abych si poskladal vanocni cukrovi na vecer. A samozrejme "pescado frito" (smazena ryba) nemohlo na me vanocni veceri chybet. Kapr to sice nebyl, ale clovek nemuze chtit vsechno. Smazene rybe s ryzi predchazel vyvar. Vecer jsem zavrsil vyrobou svaraku pro cely hostel. Nutno rict, ze vetsina naprosto nechapala, co to tam s tim vinem delam - ale o to vice si to pozdeji pochvalovali. Cestovatele z Nemecka ze me byli uplne namekko - vanocni cukrovi a svarak vazne necekali :-) 

Vecer jsme stravili s cestovateli vsichni spolu na terase hostelu, hrali UNO, vypraveli si historky z cest a nasich zemi a pozdeji i chvili hrali na kytaru na plazi za zvuku buracejicich vln. Naprosto netradiční, ale velmi pekne Vanoce :-)

A jak vypada realne moje cestovani? Cestuji uz ctvrt roku s batohem na zadech po rozmanitých koutech stredni a jizni Ameriky a muj materialni život se smrsknul na několik tricek, 2 mikiny, 2 kratasy, kalhoty, bundu, jedny sandale a pohorky, a trochu surovin na vareni. A samozrejme dve naprosto zasadni věci - denik a fotak. 

Spim vetsinou po hostelech a ruznych ubytovnach s co nejnizsim budgetem - aneb kdo cestuje dlouho otaci opravdu kazdy petnik. Nekdy jsou mista fajn a plna podobnych cestovatelu, nekdy jsou to pochybne a spinave pajzly plne divnych existenci - vetsinou převládá první varianta :-)

Na jidlo chodim ze zasady na lokalni mista pro mistni, kde o turisty clovek opravdu moc nezavadi. Jidlo je vetsinou prumer az nekdy i dost dobre, ale hlavne je autenticke. Když cestuji, tak nechci jist italskou pizzu nebo hamburgery v predrazenych restauracich pro turisty. Chci poznat a zazit mistni kulturu a bezny život, ne vystylovana mista daleko od reality. Jim na stejnych mistech jako mistni, kodrcam se s nimi ve stejne dodavce a nakupuji na stejnem trhu jako oni. :-)

Za usetrene "petniky" na ubytovani, jidle a doprave si o to vice uzivam navstev zajimavych mist, vstupneho do prirodnich rezervaci a parku a prilezitostne i mega drahych zazitku :-)

Za ctvrt roku jsem navstivil 3 země - Mexiko, Peru a Chile. Navstivil jsem nekolik staleti az tisíce let stare pyramidy a posvátné chramy před evropskych kultur a civilizaci - Mayu, Azteku, Tolteku, Chamu, Inku, Nascu, a mnoha dalsich. Nedokazi ani vycislit kolikrat jsem vystridal prostredi dzungle a pouste s teplotami kolem 40°C, za hory s 6000m vrcholy a pocasim kolem 10-20°C. 

Cestoval jsem v bezpoctu dopravnich prostredku - autobusy od rozvrzanych az po vystylovane dalkove, colectiva - male ci velke dodavky az po auta (odjedou az když se naplni), mototaxi - ruzne upravene motorky, vyjimecne auta a dzipy a zcela mizive taxi. Letadla od maleho motoracku s vrtuli az po nejvetsi dopravni A320, lode - od malych pramicek, přes motorove cluny az po obri nakladni lod.

Koupal jsem se v podzemnich jeskynich, mangrovech, morich Karibiku a Pacifiku, jezirkach pod desitky metru vysokymi vodopady, v solnych lagunach a gejzirech Atacamy az po dzungli a Amazonku. Trekoval jsem v horach v prumernych vyskach od 2500m.n.m. az po 5800m.n.m a s okolnimi vrcholy přes 6000m. Navstivil jsem vulkany a pohori Cordiller s prizvisky Blanca, Negra a De Sal. Cestoval jsem v bezpoctu pousti a poustnich krajin a naprosto zadnem listnatem lese. 

Za 3 mesice jsem mluvil pouze 3x cesky, poprve po 2 mesicich to slo opravdu hodne z tuha - vietnamci a cinani první generace v CR by me hrave strcili do kapsy. S mistnimi se domluvim lamane spanelsky - hlavne číslovky a vyjednavani ceny jsou nezbytnou domenou. Realnou konverzaci mam ale vyhradne v anglictine s dalsimi cestovateli.

Nemam zadny plan, pouze velmi hrube obrysy. Cestuji na mista, o kterych se doslechnu po ceste a vnimam, ze bych je chtel videt. Nekdy se zdrzim den, dva, nekdy zustanu i přes tyden. Realne naprosto netusim, kde budu za 4 dny. 

Zazil jsem stovky mensich ci vetsich zazitku s dalsimi cestovateli z celeho světa - s vekovym rozmezim od 18-70 let. Setkal jsem se s cestovateli z Francie, Holandska, Nemecka, okrajove Spanelska, Svycarska, zcela minimalne Rakouska, Britanie a Italie - co se tyce Evropy. Klasicky další jsou Americane a Kanadane, a z jizni Ameriky především Brazilci, Argentinci a Kolumbijci. Z Asie jsem se potkal pouze okrajove s Japonci, Korejci a dokonce i dvema Cinany. A samozrejme decentne je konstantne zastoupena Australie. Za 3 mesice jsem potkal pouze jednu Slovenku a naprosto zadneho Cecha. :-)

Jsem vdecny za každý den na ceste a za kazde setkani. Prijimam vse jak prichazi. Nekdy mam spalene telo do ruda, jindy mi umrzaji koncetiny v mrazivych teplotach. Nekdy mam bezpocet stipancu od komaru, jindy popraskany cely oblicej. 

Každý muj den je naplneny nepopsatelnou zkusenosti a velmi intenzivnim zivotem od rana az do vecera. Když clovek cestuje, cas plyne jinak. Den je jako tyden, tyden jako mesic a mesic je jako nejmene pul roku. Stoji to za to.

Každý den citim, ze jsem velmi silne nazivu a v souladu sam se sebou uvnitr. A to bohate staci :-)