Den 78-82 Atacama II.

Další den jsme vstavali ve 4h rano, rozhodli jsme se za svitani navstivit 120km vzdalene El Tatio Geysers. Vyjizdeli jsme za hluboke noci, hvezdy na obloze jasne zarily a par minut jsme stravili jejich obdivem. Ke vstupu ke gejzirum jsme dojeli mezi prvnimi auty a zazili jsme tak cele místo zcela bez tour a téměř bez lidi. Desitky horkych gejziru a pramenu vypousti nekonecna oblaka pary do ledove noci. Mel jsem pouze sandaly a nohy mi brutalne umrzaly. Prubezne jsem si je snazil ohrat ve vyverajici vode.

 Postupne se nad horami objevilo první svetlo a slunce na sebe nenechalo dlouho cekat. Ráno byla i tak stale neskutečná zima. V jednom miste je mozne se vykoupat v termalnich pramenech. Nevahali jsme ani vterinu a uz jsme se spokojene vyhrivali. Se sluncem bohuzel brzy dorazily i masivni tour s desitkami turistu. Termalni jezirko jsme jim tak velmi rychle radi prenechali, dokoncili pruzkum gejziru a rychle zmizeli.

Chteli jsme navstivit i další termalni prameny Puritama, kde je mozne koupani - ale desitky cekajicich vozidel a autobusu u vstupu nas velmi rychle odradili. V San Pedro jsme si dali místo toho obed a zamirili pote na sever k Aroiris Valley (Rainbow Valley) a petroglyfum Yerbas Buenas.

 Skala s petroglyfy byla spise usmevna zalezitost. Na skale bylo několik velmi zakladnich rytin, o kterych se toho mnoho nevi, ale pruvodci radi vasnive vysvetluji, co je zde znazorneno a co to jiste znamena. :-) Pouze v jednom miste jsou rytiny pomerne komplexnejsi a stoji za zminku. Nicmene skalni města v CR jsou oproti celému místu jednoznačně galerie v Louvru. :-) Pobliz jsme ale potkali stado lam, a to jsme si uzili - konecne fotky z vetsi blizkosti :-)

Cesta nas pote zavedla do "Aroiris" Valley (v aj Rainbow Valley) - a toto místo rozhodne stoji za navstevu. V Peru nedavno objevili svoji novou turistickou atrakci tzv. Rainbow mountain - zde je duhove cele udoli. 

V celem udoli se stridaji barvy od zelene az po fialovou. Vsude kolem je ztvrdla hlina v bizarnich tvarech, ktera obsahuje celou radu polodrahokamu. V celem udoli bylo mozne videt křišťály, selenit, avanturin, pyrit, slídy a mnohe další. Nechali jsme auto na zacatku udoli a cele udoli jsme si prošli pěkně pěšky - precejen intenzivnejsi zkusenost nez drive thru. Prozkoumali jsme i odbocky a alternativni cesty a se zapadajicim sluncem jsme se vratili do San Pedro.

Další den jsme udelali vypravu do notoricky znameho Moon Valley. Ve městě radi nabizi pujceni kola a absolvovaní vyletu na kole. Trochu jsme litovali všechny, které jsme takto cestou videli - jizda do kopcu ve 40°C ve spalujicim slunci na pousti rozhodne není žádný med. V Moon valley je rada mist, které je mozne navstivit a projit, a cele místo tak obsahuje jakesi minitreky. Vylezli jsme na radu dun a skal a opet nafotili vše kolem. Několikrát jsem si musel během vyletu polit hlavu, vedro bylo neskutečné. 

Odpoledne jsem v San Pedru navštívil i muzeum meteoritu, které vedou jiz přes 25let dva nadšenci. Cele muzeum je vážně dobře udělané a clovek se dozvi celou radu informaci o vzniku planet a života skrze rozdilne typy meteoritu. Všechny se v muzeu nachází take naživo a člověk si je může z blizka prohlidnout. Na závěr člověka naučí, jak může sám poznat a určit, zda se jedna o meteorit a kde je možné je potenciálně hledat.

Navečer jsem se pote vydal na svoji 23h trvající cestu autobusem do hlavního města Chile - Santiaga de Chile. Těsně před odjezdem jsem zažil v Atacamě i mensi destove mrholeni :-) 

Na cestu jsem si zabookoval vyjimecne ty nejlepsi sedacky, rozdil v cene byl zanedbatelny a vedel jsem, ze moje kolena mi pozdeji podekuji. V noci se mi podarilo i chvili usnout a stejne tak i přes den. Za okny autobusu mihala krajina a postupne se menila z pousti a naprosto vyprahlych pustin na stále vice zelenější planiny. Jeli jsme několik hodin v okoli more a postupne se měnila architektura domu a mest. 

Se zapadem slunce jsem dorazil do Santiaga de Chile. Lehce jsem se pral se systémem městské dopravy a nezbytnosti mít plastovou kartu i pro jedinou cestu - nicméně metrem jsem snadno a rychle dorazil do centra a odtud uz pote dosel nočními ulicemi az do hostelu. 

Trochu jsem si pozdeji vecer prosel centrum, ale vse bylo zavrene a zabedněné plechy. V Chile stále trvaji demonstrace proti korupci a nelegálnímu obohacovani politiku (něco vam to pripomina?) - a všechny výlohy jsou doslova pobité plechy do výšky 5m pro ochranu zbozi uvnitr. Situace je nyní v Santiagu pomerne stabilni, policejni slozky se o to dokazi postarat. V několik desitek km vzdalenem Valparisu, ale stále denne hori ohne a průběžně probihaji bitvy s policii. Na Vanoce tam shorelo přes 200 domu do zakladu.

Prázdné ulice nočního Santiaga obývá bezpočet bezdomovců  doslova v kazdem zakouti a vsude je nepřeberné mnozstvi odpadku. Centrum má jinak pomerne evropsky vzhled, vyskove budovy a siroke ulice a tridy. Nemel jsem bohuzel moc casu na pruzkum, takze me dojmy jsou velmi zkreslene pouze z této nocni mini-prochazky. Další den brzy rano mne cekal let na Velikonocni ostrovy - Rapa Nui (v originale).