Den 78-82 Atacama I.
Cesta z Calamy vedla po nekonecne rovnych silnicich bohem zapomenutou krajinou pisecnych dun a plani. V urcitych mistech autobus mlel z posledniho a ritili jsme se závratnou rychlosti 40km/h. Se zapadem slunce jsem dorazil do San Pedro de Atacama. Vychozi bod pro pruzkum okolni krajiny.
Cele mestecko je prekvapive plne turistu a jedna tour společnost doslova strida druhou. I když je místo pomerne daleko odevšud, letiste v Calame znacne meni situaci, a tak jsem mijel na hlavni silnici vystylovane restaurace, irske hospody a lokalni mista jsem nasel pouze ve velmi omezene mire. Cele město se nachazi uprostred poustni krajiny a je to znat i na jeho architekture. Jednopatrove domy lehce pripominaji Afriku a poustni stavby. V okoli San Pedra se nachazi cela rada zajimavych mist, ale jejich pruzkum je mozny bohuzel pouze autem nebo tour.
V hostelu jsem mel stesti a potkal jsem s jednim francouzským šedesátníkem - činirodým chlapíkem, který mel pronajate auto a hledal partaky na pruzkum okolni krajiny. Opatril jsem veskere info (z agentur :-) ) a další den jsme vyrazili na první z našich legendarnich road tripu.
Vstavali jsme po 6h a první vylet nás zavedl k solnym lagunam na jih od San Pedro. První z nich byla laguna Tebinqinche. Prochazeli jsme kolem solneho jezera, nikde nikdo, zadny stin - pouze vyprahla solna poust. Ve vodni hladine laguny se odrazely Andy na obzoru. Udelali jsme radu fotek a pote zamirili k Lagune Cejar.
Laguna Cejar jsou v podstate tri solna jezera. Jedno je pouze na foceni - Laguna Piedra, ale primo v lagune Cejar je mozne se vykoupat. Na solnych planich je vazne vedro, takze nebylo o cem premyslet. Laguna je casto připodobňována k mrtvemu mori. Obsah soli je 270g/l a voda člověka skutecne drzi nad hladinou i bez sebemensiho pohybu. Plavani jde pomerne tezko, protože sul cloveku zveda neustale nohy nad hladinu :-) Kolem jezera jsme videli par jesterek vzdorujici extremnim podminkam.
Cesta nas zavedla dále na jih k 140km vzdalenym Piedras Rochas. Krajina se zmenila z naproste roviny a solne plane na 4 500m.n.m. vysoke hory. Zastavili jsme auto u okraje laguny, nikde jsme nevideli zadnou oficialni ceduli se vstupem, a tak jsme po mensi ceste dosli az primo k jezeru. Část jezera jsme obesli a kochali se vyhledy, nez se za nami prihnali mistni rangeri s tim, ze cela oblast je uzavrena a ihned nas eskortovali pryc. Ukazalo se, ze jsme zastavili auto o 150m dříve než je cedule se zakazem vstupu :-)
Cestou zpet do San Pedro jsme se zastavili u Laguny Chaxa, která je znama vyskytem plamenaku. Nedarilo se nam uplne najit oficialni cestu k lagune, tak jsme to vzali po jedne offroad ceste priblizne tim spravnym smerem. :-) Cesta bohuzel po 3km skoncila uprostred niceho, a tak jsme to museli otocit. Byli jsme uz smireni s tim, ze Lagunu jsme museli asi nekde prejet a minout, když se před nami najednou objevila vyasfaltovana perfektni cesta primo k lagune.
Nutno rict, ze Laguna Chaxa za to uplne nestala. Cele místo pomerne intenzivne pachne trusem ptaku. Několik plamenaku jsme sice videli, ale vetsina byla opravdu v dalce. Ze všech mist byla tato laguna pro me asi nejmene zajimava.