Den 74-77 Arica & Iquique

Ahoj vsem,

Delsi dobu jsem se nedostal k psani, zazitku bylo opravdu hodne. Dny jsem travil na vyprahlem pisecnem severu Chile, solnych planich Atacamy, objevovanim Velikonocniho ostrova a poslední tydny v horach a na ledovcich v Patagonii. Nikdy nebyl uplne ten spravny cas na psani, tak si beru nyní "par dni volno", abych mohl vse dopsat a sdilet. :)

A sve ceste z Peru jsem dále pokracoval do Chille. Na hranicich me opet potkala "slavna" cistka jidla - Chilane si velmi strezi sve hranice a zrentgenuji a prozkoumají naprosto vse do nejmensiho detailu, aby do země neproniklo ani zrnko "nelegalni" ryze. Cesta do Chile me tak stala pytlik cizny a zelenych lustenin. Zbytek jsem si mohl nechat :-)

Me první město v Chille byla Arica. Po 8-10°C v Peru bylo poustni primorske město s 30°C vitanou zmenou. V celem meste vladne zvlastni uvolnena atmosfera primorskeho letoviska. Pozdeji jsem zjistil, ze se jedna o tradicni místo spolu s Iquique, kam se Chilane jezdi koupat. Klasicky jsem hledal lokalni místo na jidlo a nakonec jsem nasel místo s 3 chodovym menu - presne jak odkudsi z Evropy z prazdninove destinace. Prosel jsem male centrum, vykoupal jsem se v rozbourenem Pacifiku (vlny opravdu znemoznuji něco vic nez v nich skakat) a nasel i mistni obchodni centrum, které jako kdyby z oka vypadlo Chodovu nebo Palladiu :-)

Kratka odbocka - po prekroceni hranice z Peru jsem vnimal naprosto dramaticky rozdil mezi obema zememi naprosto ve vsem. Z jedne z nejchudsich zemi jsem presel do te nejbohatsi a bylo to znat. Domy, které v Peru jsou ve mestech cihlove (na vesnici z nepalenych cihel ususenych na slunci) a u kterych vždy chybi fasada (presne je tedy videt konstrukce celeho domu) - vystridaly moderni domy ruznych stylu, kvalitniho zatepleni a stylovych oken. Auta se zmenila na nejnovejsi SUV a ruzne sportovni upravy - nejkurioznejsi pro mne bylo videt v Arice postarsiho chlapika, jak si to uhani ve sportovni modifikaci Rolls Royce. Cloveku rychle doslo, ze vse kolem je a bude skutecne jiné.

Vecer jsem se vydal na kopec nad mestem, ze ktereho byl super vyhled na cele nocni město pulzujici zivotem. Aricu jsem zminil jiz ve Vanocnim specialu - při vecerni ceste mestem jsem pote potkal vanocni pruvod, spore odene zeny a elegantni muzske protejsky se vlnily do rytmu zive kapely.

Další den jsem udelal presun do dalsiho primorskeho města skryteho v dunach - Iquique. Cesta trvala něco kolem 6h a autobus projizdel neskutecne vysokymi horami z pisku s hlubokymi udolimi. Na dne hlubokych strzi se vzdy krcilo několik vesnic, které vytrvale odolavaji pisecnym bourim a vyprahle krajine. Je az s podivem, kde vsude lide dokazi trvale zit a vzdorovat prirodnim zivlum. 

Cestou do Iquique jsem si overil další zasadni rozdil mezi Peru a Chile. Chilani jsou opravdu vrely a otevreny narod - chlapik vedle me si koupil susenky a hned mi část venoval. Během mych cest jsem takto obdrzel uz několik balicku nenacatych susenek, limonad, ovoce a dalsi "snacky" na cesty. Zaroven, když bylo cokoliv potreba, snazili se mi opravdu pomoct a obvykle sli mnohem dále nez bylo třeba. V Peru jsou lide prijemni, ale s necim podobym se tam clovek opravdu nesetka.

Iquique je moderni město s vyskovymi budovami, radou plazi a obchodnimi centry a zaroven město, nad kterym se tyci několik stovek metru vysoka duna. Vitr vane vždy "tim spravnym smerem" od more a za desitky let zminena duna narostla do enormnich rozmeru. Kdyby jednou vitr zmenil svůj směr, uplne v klidu by pohrbila cele město vcetne všech vyskovych budov. Město skutecne zije a pulzuje svým zivotem, a pripadal jsem si jako nekde v Brazilii nebo Americe. Vystylovana auta a podniky, zeny v nejnovejsich outfitech, muzi s "drsnym" tetovanim a retezem na krku :-)

V Iquique jsem stravil Vanoce - viz vanocni special, navstivil jsem během svého pobytu i jeden z nejznamejsich "ghost townu" - Humberstone. Opustene město se nachazi hodinu cesty z Iquique a z celeho mista je udelany skanzen. Clovek dostane mapu a brzy se svobodne toula celym mestem a muze navstivit hotel s bazenem, divadlo, skolu, sklady ci bezne domy - vsude dnes jen vitr klepe dvermi a okenicemi. Cele město bylo nejvetsim producentem ledku před 2.svetovou valkou a pote postupne doslo k jeho opusteni. Dnes se ulicemi prohani jen vytrvaly vitr s piskem. Clovek si snadno pripada jako na divokem zapade. V druhé casti města probihala vyroba a dodnes je mozne projit všechny haly a videt zrezivela torza stroju. Místo rozhodne stoji za navstevu.

V Iquique jsem stravil stedry den, viz vanocni special, a další den jsem se vydal na celodenni cestu do rozlehlych solnych plani Atacamy a prilehleho města San Pedro de Atacama. 

Vecer jsem si uvaril testoviny na cestu a rano zjistil, ze jsem uplne neodhadnul mnozstvi a mam jich vazne hromadu. Cestou na autobus jsem videl spiciho bezdomovce, který nemel naprosto nic krome svého obleceni, tak jsem mu tam nechal mensi menu i s plackama. :-)

Cesta autobusem trvala cca 10h a vedla přes tranzitni město Calama, kde jsem presednul na další spoj a v zapadajicim slunci dorazil do cilove destinace San Pedro de Atacama.