Den 65-73 Cusco

První den v Cuzcu byl pro me trochu rozpacitym, protože jsem se opet setkal s masovym turismem. Na hlavni ulici je neustaly proud nabizecu masazi, obrazu, tour, drog a jinych zarucene nevšedních zazitku. Brzy jsem zjistil, ze staci jit o ulici dve nize a uz je to opet normalni město, jako kazde jiné. Obedval jsem s mistnimi na mistnim trhu, nakupoval potraviny na lokalnich mistech, popijel dzus u "svého" zelinare, chodil pro pecivo do mistni pekarny a celkove zazival bezny život - nikoliv vystylovane restaurace pro turisty. 

Nasel jsem i mistniho sevce a nechal si u nej spravit pohorky derave z El Misty (ostry sterk vulkanu jim dal zabrat). Vse udelal na pockani vcetne prositi novych stehu, neskutecne pokorny a cily chlapik na svém miste. Vsichni mu rikali s uctou "Maestro".

Cusco a malebna ctvrt San Blas se staly na další radu dni moji zakladnou pro jednodenni treky a vylety po okoli. Cusco bylo centrem a stredobodem incke rise a okolni kopce a Sacred Valley jsou plne chramu a pevnosti, ale zaroven plne posvatnych mist, menhiru a jeskyni pro komunikaci se zemi a prirodnimi bytostmi/svety. Kopce a okolni hory jsou protknute mystikou a mají sve kouzlo. 

V Incke civilizaci měli notoricky zname obri zdi z naprosto presne vytvarovanych kamennych kvadru neskutecnych rozmeru. Kameny jsou jako vyrezane laserem a není mezi nimi zadne pojivo. Presto jiz vice jak 600let v klidu odolavaji vsem zemetresenim. Nikdo dodnes nevi, jak je dokazali postavit a presunout obri bloky z desitky kilometru vzdalenych mist. Spanele je také nedokazali zborit, a tak pouze zborili chramy na vrcholu "pyramid" a obri zakladny pouzili pro krestanske kostely nebo sve haciendy.

Jeden z prvnich vyletu me zavedl do mestecka Chinchero. Na vrcholu kopce se rozkladaly terasovita policka, silova mista a zbytky chramu. Cele místo bylo oblíbenou destinaci davnych panovniku, pro vetsi klid od Cusca. Byl odtamtud nadherny vyhled a na celem kopci byli mozna 3 turisti - aneb když clovek cestuje solo a kodrca se s mistnimi v dodavce :-) Chinchero není jednou z hlavnich destinaci, ale o to malebnejsi pro me bylo. Na vrcholu kopce prirozene v miste puvodniho chramu stoji kostel, nicmene mystice celeho mista to na nicem neubira.

Další den me cekal notoricky znamy Pisac. Mnoho cestovatelu me lakalo, ze ten proste musim videt. Nasednul jsem do dodavky na druhem konci města, plastovy pytlik s brckem s quinoa cajem v ruce a zachvili jsme uz uhaneli s mistnimi směr Pisac. Pisac je male prijemne město v udoli, nad kterym se tyci prikre uboci hory. Na clenitem vrcholu hory se rozklada rozsahly komplex Pisac. Stoupal jsem z města primo vzhuru a procházel terasovitymi policky. Město postupne mizelo hluboko v udoli a zacaly se objevovat první masivni zdi a zbytky straznich vezi a domu. 

Když jsem byl zhruba v polovine komplexu (zdolal jiz 3 stále vyssi vrcholy), myslel jsem si, ze je to vse. Kratky pohled do mapy me ale rychle vyvedl z omylu a brzy jsem stoupal stále vyse, prolezal uzkymi tunely ve skale k dalsim rozsahlym castem pevnosti az jsem dosahnul nejvyssiho vrcholu siroko daleko a otevrel se prede mnou vyhled na druhou stranu hory. Vetsina turistu vidi pouze cca 20% z celeho komplexu. Ja jsem prosel vse a udelal obri okruh po uboci hory opet zpet do moderniho Pisacu. Cely komplex rozhodne stoji za navstevu.

Během mych vyprav z Cusca jsem navstivil bezpočet chramu a vyznamych mist primo nad Cuscem nebo v Sacred Valley. Navstivil jsem tak Quenco (udajne lazaret) - neskutecne silne místo, solne panve Maras, zucastnil se v malem mestecku nad nim tradicniho festivalu mistnich, kde popijeli tradicni napoj Chica - kvaseny napoj vyrabeny z cerne kukurice; prochazel poli a kopci az k Incke "laboratori" Moray, kde zkoumali jake plodiny se daji pestovat v ruznych teplotach a mnoho dalsich.

Dny jsem travil na trecich nebo vyletech po ruznych mistech a vetsinou se vracel az se západem slunce do Cusca. Potkal jsem radu zajimavych lidi, s nekterymi se potkaval několik dni, s nekterymi jsem stravil jen o to intenzivneji několik hodin. Jeden vecer jsem vyrazil do ulic nocniho Cusca i s mistnimi :-)

Zajimave je, ze v Peru sice Vanoce slavi, ale vyzdoba je naprosto minimalni - pouze několik desivych svetelnych instalaci na namesti. Když je clovek mimo CR, tak si teprve uvedomi, jak velky svatek to pro nas je a jak tim opravdu v CR zijeme. V Peru se vanocni atmosfera opravdu nekona. :-)

 Dny jsem travil sice po kopcich a horach, ale venoval jsem se i kulture. Navstivil jsem opet radu muzei, dve umelecke galerie s obrazy a poslední vecer jsem se vydal s kamaradem z hostelu do kina na nove Star Wars - v originale a se spanelskymi titulky, znacka ideal :-)

Mel jsem v planu v Cuscu udelat i vicedenni trek do nitra okolnich hor, ale bohuzel pratele z dzungle, kteří měli dorazit - dostali vzteklinu a tyfus a několik tydnu jsou vyrazeni z provozu a primo v Cuscu jsem nenasel jiné nadsence. Drtiva vetsina turistu potrebuje bohuzel tour i na jednodenni vylet z města a nekolika denní tour a batoh na zadech je pro ne naprosto desiva predstava. :-) Chvili jsem zvazoval vydat se solo, ale denne byl 1-3h intenzivni dest a predstava treku na 4-6 dni sam nebyla moc lakava. :-)

 Dokoncil jsem proto jednodenni vylety po okoli a rozhodl se rozloucit s Cuscem a vydat se k Chilske hranici a dále na jih do Chile a stále blize k Patagonii. 

Cesta autobusem trvala přes 18h do Tacny a pote uz jen vymena penez a vstric nove zemi a dobrodruzstvim. Na hranicich jsem slysel, ze byvaji velmi striktni a radi vyhazuji veskere jidlo. Pote, co mi zrentgenovali veskere batohy a vybaveni - me nakonec cesta do Chile stala pytlik cizrny a pytlik zelenych lustenin. :-)

Další clanky a dobrodruzstvi uz budou pokracovat z Chile.