Den 6-7 Merida, Celestún

Ahoj vsem, rano den 6. jsem se rozloucil s Valladolidem a vydal se rannimi ulickami na autobusove nadrazi chytit autobus do Meridy. ADO bus jel nastesti brzy a netrvalo dlouho a byl jsem v bezpeci klimatizace a mekkych sedacek. Vedla me sedela jina solo-cestovatelka, a tak mi odpadla starost o bezpecnost a s prvnimi metry zelene jednolite dzungle za mestem jsem totalne vytuhnul a upadl do blazeneho spanku. Ze 3h cesty jsem tak vetsinu prospal a brzy me privitalo hlavni mesto Yucatanu - Merida.

Z nadrazi jsem sel nekonecne dlouhymi rovnymi ulicemi az jsem narazil na spravnou odbocku a brzy nasel hostel. Kratke doplneni - behem spanelske conquisty dobyvatele postupne vyhlazovali sidliste mistnich a predelavali/zakladali svoje mesta s jasnou strukturou - vsude jsou rovne zdanlive nekonecne ulice a vzdy se jedna o ctvercovou sit mest. Tedy si pouze odpocitate tu spravnou odbocku, ale vse je ctverec, obcas pouze rozsiren o ctvercove ci obdelnikove namesti. Merida nebyla zadnou vyjimkou a dlouhym ulicim dala teprve ten spravny rozmer. 

Hostel byl celkem vtipny - z ulice to vypadalo, ze nema ani dvere ani okna, jen rovnou diry ve zdi - volne pruchody dovnitr (pozdeji se ukazalo, ze v noci precejen jdou zavrit). Obecne to tam s dvermi kamkoliv (vcetne sprchy/wc) moc neprehaneli, ale casem si clovek docela zvyknul. 

Prvni dojmy z mesta - cesta z nadrazi - byly dost zoufale a docela jsem premyslel, co tady budu par dni delat. Nastesti ne vse je takove, jake to vypada na prvni pohled. Z Meridy se tak vyklubalo rusne, ale docela prijemne kulturni mesto, kde se kazdy vecer na ruznych mensich namestickach neco deje. Rozhodne neni moc pro turisty, spise pro mistni a tim je o to lepsi.

Na svoji prvni vypravu jsem se vydal do historickeho centra, navstivil Grand bazar - obri trznice, katedralu a samozrejme hlavni namesti. Poprve jsem navstivil i turisticke informace (!) a dali mi par dobrych tipu, kam jet nebo ne (zavrene parky atd). Kdyz uz jsem byl v kulturnim meste, tak jsem se vydal i na jednu malirskou vystavu (20 platen o rozmerech 5×10metru) mapujici dejiny od mayskych dob, boj s conquistadory az po snahu o nezavislost a soucasnou republiku. Byl to dobra zmena a docela znacne to rozsirilo muj omezeny pohled na mexickou historii. 

Cestou z vystavy jsem potkal cestovatelku z autobusu a kdyz jsem ji potkal pozdeji jeste jednou, tak jsme se uz dali do reci a nakonec jsme dalsi 2 dny podnikali vylety spolu. Vymirajici druh solo cestovatelu je bohuzel smutny fakt a mel jsem tak po tydnu poprve s kym realne mluvit (omezena slova ve spanelstine, za kolik/co nepocitam) a zjistil jsem, ze uz mi to docela chybelo. Mexicani a jine spanelsky hovorici narody sice privetivi docela jsou, ale mimo spanelstinu si s nimi opravdu nepopovidate a clovek se tak velmi rychle stava osamocenym anglicky hovoricim ostrovem v sirokem spanelskem mori. Byl jsem tak rad za vitanou zmenu.

Ve meste bylo vecer na hlavnim namesti vystoupeni - cca 12 paru v tradicnich "krojich" tancilo narodni tance a cele namesti bylo narvane mistnimi. :-)

Druhy den jsem se chtel vydat na vylet do Celestunu, mala bohem zapomenuta vesnice cca 95km od Meridy. Meli se tam vyskytovat plamenaci a prirodni rezervace. Pia (Nemka z autobusu) nebyla proti, a tak jsme se vydali na zapadle nadrazi na autobus smer Celestún. Cesta mela trvat cca 90min, nicmene autobus to vzal cestou pres vsechny mensi vesnice a brzy se z nasi jizdy vyklubala 2,5h exkurze do zivota mexickych vesnic. Mali skolaci si nesli slepene skolni projekty ze skoly, v jedne vesnici naskakali, v druhe zase vyskakali ven, ruzne verze obydli i jizdnich prostredku po ruznu svarenych dohromady (nejvic me bavi vepredu vozik a k tomu privarena motorka bez predniho kola). :-) S malym zazrakem jsme se dostali do Celestunu. 

Vesnice Celetun je na jakemsi ostrove u pobrezi, takze kombinuje more mexickeho zalivu z jedne strany a z druhe sladkovodni zaliv z prilehlych mangrovovych porostu (zminena rezervace). Prvni kroky nas vedly na plaz, nadherny bily pisek, azurove more a nesnesitelne vedro, ktere velmi rychle utlumilo jakekoliv aktivity. Na plazi nas hned na zacatku odchytil postarsi chlapik a zacal nam nabizet "boat tour" na plamenaky. Vedel jsem, ze tam podobne vypravy probihaji a trochu jsem doufal, ze nejake uvidim i bez toho. Nicmene zadni v dohledu nebyli, a i kdyz jsem bezne proti vsem tour, tak tady jsem byl pro a zachvili jsme uz spolu s jednou mexickou rodinou nasedli do lodi a uhaneli vstric plamenakum, neprebernemu ptactvu a mangrovovym porostum. :-) 

Nutno dodat, ze nas pruvodce a kormidelnik v jedne osobe presne vedel, co dela a jak vyuzit vln, aby nas s vypnutym motorem dostal co nejbliz k nic netusicim hejnum ptactva a brzy jsem i ja propadnul prirodovedeckemu nadseni. 

Plamenaku jsme cestou videli asi 20, bohuzel jsme nejeli v sezone (to jich byvaji tisice), ale krome nich jsme potkali hejna pelikanu, videli rybarske lode lovcu chobotnic s 5m bambusovymi tycemi s navnadou, obri kraby s modrymi klepety a uplny highlight - mangrovy. 

Pruvodce navedl sikovne clun primo do nich a brzy jsme proplouvali dzungli korenu a vetvi a na nich obrich termitist. V jednom miste bylo udelane i molo a moznost kratkeho pesiho okruhu. Cestou jsme videli dalsi nezname ptaky, obri pavouky a o kus dal vyveral sladkovodni pramen a bylo se mozne vykoupat. Voda byla temne ruda a bezne je rezervace plna krokodylu a nyni je pouze nas hluk nachvili odehnal a jit do tmave divne vypadajici vody neni uplne to prvni, co cloveka napadne. Jeden postarsi Mexican tam ale hned skocil, a kdyz doplaval i do bublajiciho mista a nic ho nesezralo, tak jsem ho nasledoval. Koneckoncu v mangrovovych hajich se bezne vazne clovek koupat nebude a kdyz uz byli krokodyli pryc, chtel jsem to vyzkouset. 

Voda byla docela hluboka, pod nohama jsem citil minimalne pul metru listi a vetvi. Kdyz jsem doplaval na bublajici misto (vyverajici pramen), tak me prekvapila uplna hloubka, zadny okraj. Brzy ke mne priplavalo vicero zivocichu a zacali me ozirat (pravdepodobne vetsi ryby). V temne vode ale neni nic videt a rozhodne to nebyly male rybicky, takze jsem radsi zase rychle vylezl z vody ven :-))

Cela vyprava clunem trvala asi 2,5h a musim rict, ze to stalo za to. Cestou zpet jiz temnely mraky a blizila se dalsi tropicka boure. Jakmile jsme se vratili zpet, z koupani uz nic nebylo a byli jsme radi, ze se nam podarilo chytit autobus z vesnice zpet do Meridy. Jen co se za nami zavrely dvere autobusu, spustila se poradna boure. 

Ve vecerni Meride tentokrat byla salsa s zivou 30-clenou kapelou a 2 promitacimi platny na malem namesti pobliz meho hostelu. Vekovy prumer tanecniku byl 65+, ale melo to svoji atmosferu. :-)