Den 52 cesta vlakem do Haridwaru
Den 52 cesta vlakem do Haridwaru
Dalsi den jsme se vydali vlakem z Rajgiru do Dilli vzdalenem asi 1100km. Vlak byl sice primy, nicmene sleeper class a moznost lepsi tridy se nam opet nepodarilo vychytat a nezbyvalo nez jet 23h v nejnizsi tride spolu se zbytkem obyvatelstva. Dopadlo to nakonec tak, ze Lada skoncil spolu s batohem na jedne polici na zavazadla a ja na druhe..chvili jsme si jeste pochvalovali jakou to mame vlastni sleeper class zatimco dole se na sedacce mackalo 9 indu na kazde a bojovali a rvali o kazdy centimetr. Nadseni nam nevydrzelo dlouho, protoze brzy jak se natlakoval prostor dole, Indove zacali lezt k nam nahoru a hned nas chteli co nejvice zmackavat, aby se tam sami natesnali. Jak to nakonec dopadlo? Lada byl na polici se tremi Indy, namackany ke svazujici se casti strechy s omezenou moznosti lezet velmi skrcene naboku, ja jsem byl v tomtez miste, jen jsem polovinou tela lezel jeste na batozich a za nimi mel jeste Inda, co delal co bylo v jeho silach me tam jeste vic upechovat a vybojovat si vice mista sam pro sebe. Natahnout nohy nepripadalo v uvahu, jen obcas na vedlejsi polici k Ladovi, lezet jsem mohl castecne pouze na jednom boku ci velmi napresovane s nohami na strechu na zadech. Vzprimene se posadit, opet nemozne. V tomto prostoru cca 80x60x40-50 jsme jeli 23h. Vsechny vetraky byly vypnute, cerstvy vzduch vnikal do vlaku jen vzdalenymi okynky kdesi dole. Vsude jen vedro a smrad a pot mackajich se Indu okolo [v popisu meho policoveho pribytku chybi dodat ze ze strany mel v me svazujici se casti prepazku oddelujici jej od sousedni police, kde bylo dalsich 3-5 Indu, ti nam zboku kde nebyla uz prepazka lezeli na batozich a stale je posouvali a ja prubezne musel rukou hlidat a posouvat je zpet, aby nespadli na Indy kdesi dole.]
Pres den, obzvlast kdyz vlak zastavil, bylo vedro u strechy uplne neskutecne. Meli jsme nejakou vodu, ale brzy dosla a my nemohli nakoupit jinou ani se pohnout z mista, hned by bylo zabrane [ nekteri i celou cestu stali]. Nakonec nekdy v noci nejaci mali kluci prodavali vodu do okynek vlaku, tak jsme koupili a pozdeji jsem zjistil, ze byla jen omotana izolepou a nacepovana kdesi.. nicmene jinou vodu jsme nemeli, tak jsme pili I tuhle. V noci teplota trochu polevila, ale ocistec to byl staly. Postupne Indove popadali na spani a dve hlavy nejakych indu mi popadaly primo vedle. Rano jsme se modlili at uz vlak dojede, ale mel zpozdeni a misto 23h jel temer 26h. 26h namackani ve velmi mlem prostoru s temer nulovou moznosti pohybu, v nehoraznem vedru a smradu.. pripadali jsme si jak ve vlaku do koncentracniho taboru. Kdyz uz jsme ani nedoufali, vlak nakonec precejen dojel do Dilli a my se opet narovnali. Byli jsme uplne zniceni, nevyspali [rano I Indove zacali jeden pres druheho poustet sve telefony a hudbu, jedna prervavala druhou az jsem mel pocit, ze ma hluchota nebude take daleko..] a naprosto vycerpani. Jen jsme si vzali batohy, sesuli se na hromadu vedle a jen sedeli a tupe zirali do prazdna neschopni cehokoliv jineho.
Nakonec po nejake dobe jsme se precejen pomalu sebrali a sli zjistit listky na dalsi cestu do Haridwaru. Uz jsme ani nedoufali, ze sezeneme sleeper class, presto uz nikdy v zivote jsme nechteli opakovat tento zazitek a ciste jen ze setrvacnosti dosli opet do kancelare, vyplnili formulare a cekali co urednik na to. K nasemu velkemu prekvapeni jsme sehnali dve mista ve sleeper class na ten samy den jen z nadrazi o par km dal a i listky na cestu zpet, taktez ve sleeper class. Nevericne jsme zaplatili a jako v naboznem vytrzeni nesli dva listky, dva skutecne listky, nase listky, listky davajicimu kazdemu z nas jeho vlastni lehatko, jen jeho a zadne indicke hordy. Zadny pruvodce chtejici nehorazne uplatky za to ze zasedneme misto nekomu jinemu, ne, nase vlastni mista. Sli jsme, nesli si je jako poklad a stale tomu jeste nemohli uverit. Vzali jsme batohy a pesky se vydali o 3-4km dal na nadrazi Old Delhi station, odkud nam mel jet vece vlak. Chvili jsme travili jeste v Sadhuovskem partku-templu pobliz a hrali sachy [prisel sadhu “very good, very good”] a karty [sadhu “not good, not good” a vrtcici hlavou] a pote jiz ho travili na nadrazi, kde jsme nasli indicky McDonnald, ktery jako kdyby nekdo akorat prenesl z Evropy. Klimatizace, personal v uniformach, vse ciste a nablyskane a sterilni, na zdech LCD s mistni hudbou, prepalene ceny.. bylo to jako nachvili nejakym divnym portalem byt rovnou zpet uprostred Evropy. Vyslo se ven a vsude spina, slumy vedle, kravy v ulicich.. a zaslo se dovnitr a opet moderni sterilni Evropa. Neskutecny kontrast tak blizko jeden k druhemu.
Vecer nam jel vlak a my s neskonalou vdecnosti v ocich hledeli na nase dve vypolstrovana lehatka, kde muzeme v klidu a nerusene vecer spat, vsude cisto [oproti nejnizsi tride], slusne oblecena obsluha neustale prochazela vlakem a nabizela od jidla pres piti a pochutiny.. Byl to jak jiny svet. A presto v tom samem vlaku kdesi vepredu je par vagonu, s poradne precpanou nejnizsi tridou. Toto je Indie. Luxusni palace, moderni nablyskane restaurace, dobra mista ve vlaku a primo vedle nich slumy a stlucene chatrce z plechu, zebraci a mrzaci, kravy a spina v ulicich.. Jeden vlak je jakousi metaforou cele Indie a jejich kontrastu a extremu, bud vse a nebo nic, nic mezitim. Tuto noc jsme jeli vlakem, uzivali si kazdou minutu a spali jako zabiti, pripadali jsme si jako kralove.