Den 5 Ek Balam & cenote Samula, X'Keken

Ve Valladolidu me cekal posledni den a chtel jsem pokracovat v objevovani mayskych ruin a pamatek. Vydal jsem se proto na sever smer colectivo, ktere by me vzalo k ruinam Ek Balam vzdalenych cca 30km od mesta. Cestou jsem zjistil, ze offlinove mapy mi funguji presneji nez rady recepcniho v hostelu a brzy dorazil na misto odjezdu. 

Colectivo bylo tentokrat bezne, ponekud ojete auto pro 4 lidi, v Mexiku pro 5 lidi. Hlavni nahanec a zaroven ridic v hlavni osobe mel ze me radost, a ujistil me, ze jakmile dorazi dostatecny pocet lidi, muzeme vyrazit. Usadil me na opryskanou lavici u silnice a cekali jsme. Stale nikdo nesel, tak jsme cekali dal. Dalsi ridici zatim s laskou lestili a cistili sve opryskane Nissany, muj ridic volal na celou ulici, jestli nekdo jede mym smerem a vzdy me jen ujistil, ze jeste 5 min a urcite vyrazime.. Cekal jsem tam asi 40min nez se mu podarilo sehnat mistni do okolnich vesnic a mohli jsme vyrazit.

V Mexiku maji na silnicich hromadu retarderu pro zpomaleni rychlosti - zjistili, ze na mistni plati pouze jasna prekazka. Ridici autobusu si tak nekdy radi lehce pribrzdi nebo to proste projedou s nohou na plynu. Ridici Colectiva a taxiku (jak jsem pozdeji zjistil) prozivaji retardery zcela jinak. Vzdy pred nim skoro uplne zastavi, ze auto ma co delat jej vubec prejet a sotva jej prejedou, zase slapnou na plyn. Laska k jejich vernym spolecnikum je naprosto jasna. :-)

K ruinam jsem dorazil stale jeste dopoledne a byly pomerne liduprazdne. Jedna se o jedno z mensich nalezist, ponekud zapomenutych bokem od hlavnich tour a davu turistu. O to vice me prekvapilo vstupne - temer stejna castka jako na Chichen Itza (tam to clovek precejen pochopi). Rikal jsem si v duchu, na co si to tady hraji.. ale zpatky jsem se vracet nechtel, tak jsem vstup zaplatil a vydal se na pruzkum naleziste. Teprve az o radu dni pozdeji jsem zjistil, ze vlada zvedla od cervence 2019 vstupne na vsech archeologickych lokalitach pro cizince priblizne 4x. Jestli tohle neni smula :-)

Naleziste bylo pomerne mensi, nechybelo nekolik chramu, na ktere se dalo tentokrat i vylezt, a tradicni "ball game" hriste. O kus dal celemu nalezisti vevodila obri pyramida z 8.stol (Chichen Itza je pro porovnani z 12.stol) a opet se dalo vylezt az na vrchol. Bylo sice stale jeste dopoledne, ale uz se delalo neskutecne vedro. Kdyz jsem vylezl az nahoru, tak se prede mnou otevrel pohled do nekonecneho zeleneho more, kam az oko dohledlo. Nikde zadna civilizace, zadna silnice, jen nekonecna zelena dzungle na vsechny strany. 

Jako kazdy novodovy dobyvatel jsem se chtel na vrcholu zvecnit a udelat si peknou fotku. Ma to pouze jeden hacek, jak se vyfotite na vrcholu pyramidy? - tak aby bylo stale znat, ze jste na vrcholu pyramidy a ne nekde v lese? :-D Docela orisek, zkusil jsem dat fotak nachvili i mistnim, ale moc to nedopadlo. Udelal jsem tak misto toho radsi par fotek krajiny a dal se do dalsiho pruzkumu. Primo pod vrcholem pyramidy si vybudoval svoji hrobku kral, ktery dal cele mesto vystavet. Fresky jaguari tlamy dostatene vystrazne dekorovali vstup k mistu jeho posledniho odpocinku. 

Zkusil jsem ze zajimavosti pyramidu celou obejit - vyhoda malych nalezist je absence plotu a jasnych stezek. A zjistil jsem, ze to, co je zepredu jasna pyramida, je zezadu naprosto jasny totalne zarostly prirodni kopec :-D Kdyby me nekdo privedl k pyramide z druhe strany a tvrdil by mi, ze se jedna o vyznamnou pamatku, pomyslel bych si neco o jeho dusevnim zdravi. Neskutecna promena. O to vic jsem si uvedomil, ze Yucatan je opravdu naprosta placka a jakakoliv vyvysenina je opravdu casem zapomenuta a dzungli zarostla ruina z davne minulosti, ktera teprve ceka na sve objeveni. Archeologove zde stale maji co na praci. Cestou jsem minul o neco mensi podobnou "lesni hroudu", tak jsem si jen pomyslel neco o prastarem chramu, ktery prave mijim a vratil se k vice vyznacenym trasam. 

 Na nalezisti uz toho moc k videni nebylo, vedro se dalo krajet a nastesti byla pobliz pristupna cenote Xcanche. Byla cca 1,5km daleko a krome vstupenky mi hned nabidli i pronajem stareho kola nebo cykloriksi - samozrejme za dalsi poplatek. Rikal jsem si, ze jsem preci poutnik a rad se projdu. Mistni se na me divali trochu jako na blazna, ale vydal jsem se dzungli/lesem vstric prirodni oaze. Cesta byla o neco delsi nez jsem cekal, bylo vazne vedro, ale rychle to uteklo a cenote byla super zachrana.

 Skoro nikdo tam nebyl, maly vodopad padal primo ze skaly a voda byla naprosto osvezujici. 

Plaval jsem tam asi 40min, solidne vymrznul, a pote se vydal na 1,5 km dlouhou cestu zpet k hlavnimu vstupu. Cestou se na me vyritili z lesa dva toulavi psi, ocividne vyvedeni z konceptu, kdo jim chodi po teritoriu. Velky klacek je nastesti udrzel od tela, zastavili se mimo jeho dosah a jen na me zurive stekali. Pridal jsem proto do kroku, brzy je nechal za sebou a pomyslel si neco o dobre investici do ockovani.

Kratka vsuvka - toulavych psu je v Mexiku mraky, nastesti je sice nejedi jako v Maroku, ale o to vice jich vsude je. Vecer zpravidla spi na chodnikach a pres den se snazi vyhrabat neco k jidlu. Psa jako domaciho mazlicka jsem zatim videl spise okrajove. Nejcasteji jeste jsou k videni hlidaci psi, ale mazlicci temer vubec.

Na hlavnim parkovisti jsem brzy nasel to spravne misto "na cekani" na colectivo a mel zrovna stesti - 2 turistky uz tam staly prede mnou, a tak jsme mohli hned vyrazit. Ridic z nas zkusil vymamit nakonec o neco vice nez bylo dopredu dohodnute, ale vse dobre dopadlo a ja uz se zase toulal zapadlymi ulickami Valladolidu. 

Zkusil jsem zajit pro zmenu na vetsi jidlo do lepsi restaurace pro mistni - bezne chodim jen k takovym okynkum na ulici - a ze zajimavosti si dal Fajitas de pollo. Musim rict, ze to vazne stalo za to a i kdyz ma clovek nizky budget, cas od casu je dobre vyzkouset i neco lepsiho. :-)

Stale jsem mel jeste par hodin svetla, tak jsem se vydal pote na vylet ke znamym Cenote Samula a Cenote X'keken priblizne 12km od Valladolidu. Colectivo jsem nasel rychle (do ruznych lokaci stavi na ruznych neoznacenych mistech) a za 15min se podarilo vyrazit. 

Cenote Samula byla pro me jednoznacne jedna z nejlepsich Cenote. Cela je schovana uvnitr jeskyne v podzemi a pouze v jednom miste je lehce propadly strop, ktery vytvoril mensi ostrov. Naprosto kouzelne misto. Plaval jsem tam zase do zmrznuti a pote udelal presun do 100m vzdalene cenote X'keken. I kdyz se jednalo take o skrytou jeskyni v podzemi s pouze malym pruzorem a dokonce s krapniky jdoucich az do vody a mezi kterymi se dalo plavat - moc me nezaujala a brzy jsem se vydal na cestu zpet.

Tentokrat jsem zase jednou narazil. Misto jsem sice nasel, ale colectivo nikde. Pobliz pouze postavajici taxikari, s diky jsem jejich sluzby odmitnul (uz z principu) a dal vyhlizel colectivo. Vetsina ostatnich turistu prijela/odjela s tour nebo si pronajali auto na par dni. Cekal jsem 15min, 30 min.. na obzoru se zase zacaly formovat cerne mraky blizici se boure. Jeden z taxikaru mi udelal nabidku, ze mi da cenu jako colectivo, pokud sezenu 3 dalsi, co pojedou, bohuzel nikde nikdo.. vymirajici druh je vymirajici druh.

 Po 45min za mnou prisel jeden z taxikaru s tim, kolik mu muzu dat, kdyz me vezme do mesta. Castka se mu nezdala, nadhodil svoji, ta se nezdala mne a nakonec jsme dosli k velmi rozumnemu kompromisu a hned jsme vyrazili. :-) Zjistil jsem, ze sve auto miluje jeste vice nez ridici colectiva a prejizdeni retarderu tak bylo opravdovou manifestaci nasi viry nez skutecnym pohybem kol. Pozdeji jsem zjistil, ze zije v male vesnici pobliz cenote a jedna se o jednoho z primych potomku mayu.

Byla nedele a cele namesti vecer zilo jeste vice nez obvykle, vsichni meli na sobe svatecni obleceni a "kroje", a dokonce i male deti. Poulicni stanky, do te doby obletovane jen par lidmi a turisty, mely najednou nekonecne fronty a vsichni si chteli alespon o trochu vic uzit svatecni den. Deti pobihali vsude kolem a vyzadovali svoji tydenni davku sladkosti :-) Super rozlouceni s peknym mesteckem. Dalsi den jsem se presunul do Meridy, kde mi nyni zbyva posledni den.