Den 49-51 Rajgir
Den 49-51 Rajgir
Tak koukam, ze jsem to zde opravdu chvilku neaktualizoval.. vsem vernym ctenarum se za to omlouvam, nicmene ne vsude byl internet k dispozici a i kduz treba byl, byl predrazeny ci jsme jednoduse delali neco jineho a ja byl ve viru veci a okolniho deni :-)
Zpet ale k pribehu. S Ladou jsme byli nekolik dni v Bodhgaje, udelali vylet k jeskyni, kde se Buddha venoval asketizmu viz. predesle clanky a pote jsme udelali presun do Rajgiru. Jako obvykle to nebylo zas tak jednoduche, prisli jsme na krizovatku, ze ktere mel jet autobus primo az do Rajgiru. Tam jsme jen zjistili, ze odsud zadny autobus nepojede a musime vzit autriksu do Gaye a odtud teprve busem do Rajgiru. Usmlouvali jsme i docela dobrou cenu, takze v trikolce [autorikse] nas jelo 20 vsichni viseli ven :-D
Do Gaye jsme dojeli bez nejmensich problemu, jen nas riksa zavezla uplne nekam jinam nez mela. Skoncili jsme na vlakovem nadrazi, ze ktereho nic do Rajgiru nejelo a jedinny zpusob jak se tam dostat, bylo vzit autobus z nadrazi 4km vzdaleneho kdesi ve meste. Tak jsme opet byli vrhnuti do viru autoriksaku a nekonecnych nabidek predrazeneho odvozu.. Vedi ze cizincum mohou napalit co chteji. Nakonec jeden obzvlast vytrvaly nam dal docela dobrou cenu [2x-3x vetsi nez pro bezne Indy] a sehnal jeste dalsi Indy jedouci tim smerem a jednoduse z toho udelal cil sve cesty. :-) Brzy jsme dojeli na autobus a bus do Rajgiru se akorat chystal vyrazit. Mista uvnitr uz zadna nebyla, ale nebidli nam strechu. Tak jsme ji vzali [Ladova prvni zkusenost] a zachvili uz uhaneli s vetrem a prachem ve vlasech smer 80 km vzdaleny Rajgir.
Okolni krajina byla ale v poslednich dnech neskutecne rozpalena, takze brzy byla jizda opravdu oslepujici prachem i vedrem a docela neprijemna [ horky vzduch spolu s prachem uplne vsude]. Nicmene po nejake dobe jsme dorazili do Rajgiru, jakehosi udoli obklopeneho horami v jinak naproste indicke placce. Bohuzel nas z autobusu vyhodili opet nekde jinde nez meli a chvilku nam trvalo na to prijit. Autobus nas vyhodil v male vesnicce asi 2-3km od Rajgiru. Snazili jsme se tam sehnat ubytovani, ale bud bylo jen pro “Indian’s only” nebo zacinalo cenove na 1200rp za noc [bezne jsou ceny okolo 250-300]. Brzy jsme z pruvodce zjistili, ze skutecne nejsme v Rajgiru a protoze jsme ze stretchy autobusu zahledli jen letmo nejakou odbocku par km zpet, vydali jsme se s batohy po silnici smerem na jih. Usli jsme asi 2-3km az jsme u nejakeho parku nasli mapu a zjistili, ze mesto neni jizne od vesnice, ale severne a my se musime vratit opet nahoru [v pruvodci nebyla zadna mapa]. Cely utrmaceni jsme se vydali tedy severne, vsude se nas snazili jeste zverbovat “kono-riksi”, ktere byly v Rajgiru na kazdem kroku a byli opravdu neunavni a velmi uporni. Pricteno s celodenni opet divokou cestou a tahanim tezkeho plne nalozeneho batohu sem a tam, byl uz jsem radne unaveny a mel 100 chuti nekoko zapichnout [radsi jsem se tedy odmlcel a nerikal nic a vsechny nabidky s tlumenym hnevem ignoroval]. Dosli jsme az do mesta k autobusovemu nadrazi a hledali nejake ubytovani, pruvodce v tomhle moc napomocny nebyl, tak jsme chodili od jednoho zableseneho hotelu k druhemu. Nakonec jsme nejaky udesny nasli, a protoze uz byla tma, tak jsme tam jen na tuto noc zustali.
Rano jsme se vypravili podivat po okoli a najit nejake lepsi ubytovani. Ladovi se rozpadly boty, tak jsme se cestou stavili v mistni pobocce Baty a brzy uz si vykracoval v novych sandalovitych pevnejsich botech v prepoctu asi za 300 :-) [nutno dodat, kdyz jsem psal clanky o Bodhgaye, Lada se sel ostrihat k mistnimu kadernikovi.. kupodivu to dopadlo dobre a vypadal vskutku k svetu :-)] Uplnou nahodou jsme v jedne ulici narazili na zvlastni stavbu, ze ktere se nakonec vyklubal Barmsky chram a jejich vihara [mozne ubytovani]. Bylo to v klidu, bokem od vseho chaosu a presto blizko mesta i pamatek. Nakonec jsme se tam ubytovali, jeste nam dali slevu a my se sem pozdeji vdecne presunuli i s batohy. :-)
Tento den jsme se pozdeji vypravili i k dalsi stupe miru [ma uz treti] aneb Shanti stupa jak ji rikali mistni. Byla asi 6-7km od Rajgiru, tak jsme se tam vydali jiz po dobre zname silnici jizneji, dosli jsme az k parku s mapou, ze ktereho se vyklubal opravdu nadherny a klidny park, ktery byl za dob Buddhy tzv Mangovym hajem. Chvili jsme jen sedeli ve stinu exotickych stromu a povidali o vecech blizkych i vzdalenych kdesi v daleke zemi jmenem CR. :-) Pokracovali jsme pote dal po silnici, naplnene kono-riksi preplnene indy nas jen mijely a vzdy chtely jen nehorazne penize. Nakonec jeden chtel vcelku rozumnejsi, tak jsme se rozhodli to s nim zkusit [precejen jsme sli v poradnem vedru par km po silnici]. Ukazalo se, ze jsme byli jen asi 2km od cile [chudaci mali ponici tahnouci narvane vozy] a brzy jsme se ocitli opet v turistictejsim ruchu.
Byla tam i sedackova lanovka nahoru, tak jsme si rekli, ze ji vezmem [poprve kdy jsem nemusel k pagoda/stupe miru slapat navrch pesky]. Pomalu s nami vyjela az na kopec a my uz se jen mohli kochat krasnymi vyhledy na udoli pod nami. Za casu Buddhy i pozdeji po nem cele udoli bylo hlavnim mestem cele severni Indie, dnes uz vse zakryla hlina a prach a jen sem tam ze zeme vycuhuji zbytky stareho zdiva. Vse jakkoliv velkolepe a majestatni nakonec stejne pomine a v prach se doslova obrati. Stupa byla uplne stejna jako vsechny predchozi – bila stavba se 4 vyklenky do 4 svetovych stran se sochami Buddhy ci jinych svetcu [vazne si rikam, proc k nim stale lezu.. :-)]. Pobliz byl ale moderni japonsky chram a vyhled na udoli dole, ktery stal opravdu za to.
Kdyz se cas nachylil vydali jsme se z kopce po ceste zpet dolu, zhruba v polovine hory byla odbocka k “Orlimu hnizdu”, kde velmi rad kazdy rok pobyval nekolik mesicu Buddha. Navrchu bylo opet hezky a obvlaste jedno misto sevrene ze tri stran skalami oravdu vybizelo uplne samo k promlouvani k lidem okolo a ucenym debatam. Nejlepsi ze hinduisti prasteni oznacili za svate jine misto, trochu dale s vyhledem na krajinu dole a hned udelali Buddhovi oltar [!] obetovali kvetiny, vonne tycinky atd [jako kdyby to byl nejaky Siva O:-) ]. Mistni chlapik nam hned vrazil do rukou ruze a vonne tycky a uz nas tahnul k oltari a at opakujeme po nem svata slova a obetujeme na oltar. Tak jsme to tedy udelali [myslel jsem si svoje] a hned prislo, co jsem cekal, ze musime Buddhovi [!] obetovat [!!] nejake penize [!!!] a mel tam hezky vystavene 1000 a 500rp a 100USD. Tak jsme chteli dat par drobnych a hned ze kovove neprijima.. no mel jsem sto chute poslat ho do zelenych lesu a haju :-) Nakonec jsme mu nedali nic a sli si po svych. Kazdopadne tak do nebe volajici nepochopeni Buddhova zivota jsem jeste nevidel, modlosluzebnici jedni O:-) :-) V klidu jsme chvili jeste posedeli na skutecnem miste naplnenem Buddhovou pritomnosti a pote se vydali z hory zpet do udoli.
Tentokrat jsme sli pesky po silnici zpet jiz uplne a stavili se cestou jeste v miste, kde se melo sejit v jeskynich 500 arahatu [duse uz dosahnouci osviceni a vystoupivsi uz navzdy z kolobehu znovuzrozeni], mnichu ktere Buddha ucil za sveho zivota a davali dohromady jeho uceni. Na setkani meli pristup pouze ti, co dosahli stavu osviceni a uz v nem natrvalo setrvavali, aby byla zachovana cistota uceni a nemichalo se tam ego :-) V jeskyni ihned vystartoval zas jeden Ind a hned zacal vypravet Ladovi pribeh mista, ktery jsme uz dobre znali z pruvodce.. ja jsem tusil prave umysly indovy, tak jsem si ho nevsimal a sel si vse v klidu fotit jinam. Brzy Ladova prohlidka skoncila a hned ze chce penize. Lada mu chtel dat par drobnych, ale Ind se zacal rozcilovat, ze je “private guide” a ze nema zadny jiny plat od statu [hlavne ze o jeho sluzby nikdo nestal]. Tak uz ani nevim, jak to dopadlo, jestli mu Lada dal par drobnych nebo nic.. kazdopadne kdyz to zkusil na me, tak jsem mu jen pripomnel, ze jsem v dobe jeho prohlidky byl uplne nekde jinde a ze nikdo z nas o jeho sluzby nezadal. Jako obvykle brblal a my se vydali po svych opet dal. :-) Dosli jsme zpet do Rajgiru a cestou se snazili omrknout jeste nejaky luxusni hotel, o kterem bylo v pruvodci vice nez o celem Rajgiru, bohuzel jsme ho nenasli, jen opet bandu indu z okoli oslavujici v lesiku za mestem. Vecer jsme si uzivali klidu buddhisticke vihary a spali velmi dobre.
Dalsi den jsme chteli udelat vylet k dalsi svate jeskyni, kdesi severne od mesta. Sebrali jsme opet nejake zasoby, nakoupili vody a podle opet velmi sporych informacich vyrazili po severni silnici za mesto. Sli jsme par km az jsme se blizili k jakesi vysoke betonove zdi tahnouci se az kamsi do daleka, kdyz nam zastavilo nejake auto a chlapik cosi drmolil. Rekli jsme mu nazev jeskyne a kam jdeme, on zase zdrmolil uplne neco jineho, ale nakonec jsme nasedli, protoze silnice byla jen jedna. :-) Nakonec se ukazalo, ze nas veze rovnou do obriho komplexu obehnaneho onou vysokou zdi s vlastni ochrankou.. Byla to ctvrt bohatych. Vsude luxusni domy a apartmany, veskere zarizeni, ktere by jen jeji obyvatele mohli potrebovat.. Vse uvnitr obrovskeho pozemku obehnaneho vysokou zdi navrchu I s ostnatym dratem a vlastni ochrankou. Dovezl nas k nejakym apartmanum, kde bydlel, my mu podekovali a vydali se smerem k casti hor, kde mela byt nase jeskyne. Brzy jsme vsak narazili na mensi problem – vysoka zed s ostatnym dratem, hlavni brana, kterou jsme prijeli byla docela daleko uplne opacnym smerem.
Nakonec jsme sledovali male pesinky podel zdi a brzy narazili na misto, kde se zed lehce zbortila, tak jsme ji prelezli a po dalsi pesine dosli k mistu, kde byl podhrabany plot s ostnatym dratem [takhle se odchazi z bohate ctvrti :-D]. Ocitli jsme se u paty pohori, kde mela byt nekde cesta k jeskyni.. Tu jsme nakonec nenasli [cestu ani jeskyni], ale prihnali se nejaci vesnicani a at okamzite jdeme s nimi odtud pryc. Smerem zpet, presne opacnym nez jsme meli namireno. Chteli jsme si jit po svych, ale vesnicani opravdu velmi nalehali, tak jsme sli s nimi a kdyz se asi po kilometru zastavili v nejakem stinu, chlapik nam rekl, ze tam v lesich sidli nejaci banditi a ze bychom prisli velmi realne o hlavu kdyby na nas prisli nebo zaplatili velmi tucne vykupne [z jeho reci nebylo uplne jasne zda jsou to chudi banditi ci banditi vladou sponzorovani; kazdopadne to byli banditi, co by nas chteli zapichnout]. Tak jsme byli nakonec velmi radi, ze jsme vesnicany “nahodou” potkali.
Cele to bylo velmi divne, od bohateho chlapa co nas vezl do komplexu, pres komplex samotny a bandity za jeho hradbami konce. Zamirili jsme zpet do Rajgiru a jen si o to vice uvedomili, ze se skutecne [I podle pruvodce] nachazime v nejnebezpecnejsim kraji v Indii a ze si po nem vcelku bezstarostne naivne vykracujeme a pritom smrt muze byt blize nez se zda. Vzpominal jsem na Nepal a skutecne tezce ozbrojene a dobre vybavene tezkoodence pripravene chranit mistni obyvatele, oproti tomu v Indii to nikdo neresi, vojaci maji uniformy a pusky z 50.let a opravdu nevzbuzuji pocit duvery. Ulickama mesta jsme se propletali az jsme se nasli pobliz jednoho vetsiho Dzinistickeho chramu [hlavni postavou Dzinismu je Mahavira, ktery udajne byl z dob podobnych Buddhovi a dosahl tez osviceni, nicmene jeho stoupenci casto chodi i uplne nazi aby demonstrovali svoji nepripoutanost k hmotnym statkum a celkove mi to prislo trochu vzdalene zlate stredni ceste..]. Kupodivu nas do nej i pustili [do svatyni vsude po kopcich jsme nesmeli ani vkrocit na jejich stezku], tak jsme si ho prosli a brzy zamirili zpet do Barmskeho chramu. Tento den jsme meli I nejaky upal/uzeh z vedra tak to prubezne s name praskalo a my museli odpocivat.