Den 47-48 Mahakala
Den 47-48 Mahakala
Rano jsme se jeste domluvili s mnichy, ze si nase velke batohy nechame u nich a vyrazime jen nalehko s tim, ze prespime tam nekde [je to 18km, neni prime spojeni – na Indii nekonecna vzdalenost]. Vyrazili jsme na autobus, ten opet nejel, ale jeden kluk nam domluvil autoriksu za ceny opet jako promistni. Riskak se osival, ale nakonec nas vzal do jedne vesnice pbliz. Odtud jsme museli prekrocit asi kilometrovou nyni vyschlou reku, ktera byla jednou velkou rozpalenou pousti. Dale jsme meli velmi spore informace, ze nekudy k horam a tam uz to bude. Tak jsme prochazeli mistnimi vesnickami, ktere jsou chude, ale opravdu hezke.
Z jednoho staveni vybehl jeden chlapik a hned nas zval k sobe do chatrce na caj. Tak jsme nakonec sli. Mel 5 deti a zenu, ktera hned sla nakoupit suroviny, byli opravdu chudi a mluvil o tom, jak prodava u jeskyne svicky ci tam nekdy jeho deti zebraji. Hned nam nabizel ze nas tam muze pruvodcovat nebo ze muzeme u nej zustat na obed ci uplne pres noc.. a ze nechce zadne penize, jen co mu dame.. Nakonec asi za hodinu byl caj hotovy, tak jsme si ho dali a zustali pouze u nej, dali jsme mu za nej mnohem vice nez bezne [opet jsem penez ani trochu nelitoval]. Prosli jsme jeste jednu vesnicku a brzy narazili na stezku do hor. Po stezce jsme dosli az k malemu buddhistickemu klasteru a k jeskyni. Vlezli jsme do ni a hned se pustili do meditaci vedle pozlacene sochy asketickeho Buddhy. Bylo ale takove vedro, ze jak jsme se jen zastavili, uplne z nas lilo a bylo to doslova, jako kdyz nas nekdo prave polil kyblem vody, neskutecne. Meditovali jsme tam par hodin a jak se zacali trousit poutnici, tak jsme se po malych stezkach vydali k vrcholum hrebene. Nasli jsme tam vicero starych rozpadlych stup, z nichz zbyly jen zaklady a nadherny rozhled do kraje. Cely kraj je naprosta placka a z toho obcas couha nejaky kopec nebo pohori. Pobliz vrcholku jsme se natesnali pod maly kerik do jedinneho stinu siroko daleko, snedli trochu ovoce a po nejake chvili se vydali na cestu zpet k jeskyni a malemu tibetskemu klasteru u ni.
Navecer prisly k jeskyni i velmi pocetne hinduisticke rodiny z vesnice dole [maji tam dve mensi hindu sosky take uvnitr ; Buddha je pro ne 9. vteleni Visnua]. Deti byly vsude a hned se chtely fotit a byly z nas hezky vedle. Brzy se ozyval z jeskyne zpev hinduistu, ale tentokrat byl jakysi jiny, zapadal do klidne a vyprahle krajiny a pripadal jsem si jako nekde v Africe a bylo to opravdu pekne. Zeptali jsme se mistnich 2 mnichu jestli tu muzeme nekde na lavicce venku pod striskou prespat a oni, ze muzeme i do patra na terasu, kde nakonec k nasemu prekvapeni byly dve jednoduche postele a nadherny vyhled do kraje. Byli jsme nadseni, opravdu krasny den.
Dalsi den rano jsme se sbalili, naposledy zameditovali v jeskyni [i s mnichem] a zamirili k severnimu cipu pohori. Tam jsme opet pote chvili jen pozorovali krajinu a premitali o zivote, nasem byti a tak nejak o vsem. Cestou dolu jsme nasli i jednu netopyri jeskyni a brzy uz jsme kraceli opet vyprahlymi cestami zpet pres vesnicky smerem k pousti [rece]. Prubezne jsme se zastavovali v malych stinech a brzy dorazili az k ni a k male vesnice na druhem brehu. Tam se nam podarilo stopnout autoriksu a mit to za mistni cenu, zase jsme viseli z vozidla ze vsech stran, ale za chvili jsme byli zpet v Bodhgayi. Ubytovali jsme se v nasem tibetskem klastere, dokonce ve stejnem pokoji, a zasli opet na neco k jidlu a pote naposledy do naseho oblibeneho Jeleniho parku..
.. Zitra nas ceka presun do Rajgiru, tak uvidime jak to dopadne.. :-)