Den 3-4 Valladolid, Chichen Itza, Cenotes
Ahoj vsem, dalsi dny utekly jako voda a zase je cas nasdilet casti svych zazitku. Rano den 3. jsem se poprve vydal na autobusove nadrazi, tentokrat smer Valladolid. Autobus odjizdel skoro ihned, takze zadne velke cekani se nekonalo.
Prekvapeni me cekalo hned v autobuse. Jel jsem ADO busem, jeden z hlavnich dopravcu na delsi vzdalenosti, a uvnitr byly siroke mekke sedacky, klimatizace, nekolik typu zasuvek od USB, pres mexicky standard (dve diry), nekolik obrazovek s naprosto depresivnim filmem a velky prostor pod nohy. V CR nic podobneho nemame, docela jsem koukal. Cesta vedla zase kamsi rovne, podel silnice jen neprostupna zelena dzungle tahnouci se na kilometry daleko. Jedete podel jednotvarneho zeleneho more, ktere jen jednou za 20km lehce narusi odbocka. Neni kam koukat, co videt. Depresivni film nastesti brzy skoncil a mel jsem jedinecnou prilezitost videt film Hotel Transylvania 3 ve spanelstine :-)
Cesta rychle utekla a cekalo na me malebne mestecko Valladolid. Kolonialni architektura, barevne domy a prijemna atmosfera. Stravil jsem ve Valladolidu dalsi 4 dny a delal prubezne vylety kolem.
Hned prvni den jsem kratce po prijezdu vyrazil k me prvni "Cenote", ktera byla kousek od meho hostelu. Co je cenote? Jakasi velka dira v zemi (velmi nepoeticky receno) - prirodni zasobarna sladke vody s hloubkou v desitkach metru v zemi, casto zakryta castecne nebo zcela jeskyni. Voda je studena, da se v ni koupat a jednoznacne je to to nejlepsi, co vas muze v parnem dni potkat. :-) Zjistil jsem, ze vetsina Yucatanu je poseta podobnymi cenotes a rozhodne kazdy den jsem si naplanoval vylet se cenote pobliz :-) V davnych dobach vsechna vetsi mesta vyrustala pobliz podobnych cenotes, ktere byly zasobarnou pitne vody pro cele mesto.
Zbytek dne jsem stravil v cenote Zaci (obr.vys) a pote se vydal na pruzkum malebnych ulicek. Navecer se standardne prihnala pul hodina intenzivniho deste, ktera jak prisla, tak zase zmizela :-) Tak jako asi ve vetsine mist v Mexiku, vecer zacina vetsi zivot na namesti a v malych restauracich kolem. Objevi se stanky se street foodem, konaji se tanecni vystoupeni mistnich pro mistni i turisty a kazdy den se neco deje. Nahaneci lakaji na mistni speciality a jakmile vas ulovi, uz se vam k nese talir plny masa, zeleniny a placek. :-)
Druhy den jsem si rekl, ze je ten spravny cas navstivit jeden ze 7 divu sveta - mayske mesto Chichen Itza. Cekala me zhruba hodinova cesta z Valladolidu a brzke vstavani, chtel jsem tam byt drive nez tuny autobusu s turisty. Musim rict, ze jsem se na navstevu techto ruin vazne tesil a i pres vyssi vstupne, jsem rad, ze jsem se tam vydal. Ano, je pravda, ze po 11h je tam hodne turistickych vyprav, ale na cele plose naleziste se to da zvladnout a na Indii to rozhodne nema a prece - je to jeden z divu sveta a da se to ocekavat.
Rano jsem stravil toulanim se kolem centralni pyramidy, zkoumanim mensich chramu a zajimavosti. Jeden z chramu byl urcen ciste na popravy a mel na freskach same usekane hlavy :-) Podle vseho se mayove moc s tim sekanim hlav rozhodne nerozpakovali. Soucasti komplexu je i "ball game" - nejvetsi objevene hriste, kde se dve skupiny snazi odrazem od boku prohodit mic kamenou obruci nekolik metru nad nimi. A ze se jedna o posvatny akt je stvrzeno tim, ze skupina ktera prohrala prijde o hlavu. Na freskach je explicitni vyobrazeni sekani hlav druheho tymu na konci "hry".
Soucasti komplexu byly i dve cenotes, bohuzel ani jedna nebyla pristupna na koupani. Prvni z nich tzv. "Sacred Cenote", slouzila udajne na obradni ucely a v jejich hlubinach nasli spoustu pokladu vcetne zlatych disku a koster malych chlapcu obradne obetovanych. Pozitivni bylo, ze pokud se jim podarilo pad z desitek metru prezit a neutopit se, byly brani za proroky - majici tak blizko k bohum. Alespon urcita sance na zachranu.
Jeden z dalsich chramu stojici za zminku byl "Orario" - jakasi observator, kde diry v kupolovite strese ukazuji k jednotlivym souhvezdim a hvezdnym konstelacim. Bohuzel nebylo mozne vstoupit na zadnou ze staveb a ani dovnitr - pod naporem tisicu lidi denne vse zrusili a je mozne je pozorovat pouze zvenci. A samozrejme nemuzu vynechat centralni pyramidu, ktera je nejfotogenictejsim objektem celeho komplexu - udajne je v ni symbolicky ztvarnen cely kalendar a 365dni v roce, rovnodenosti, slunovraty a pod.
Pamatky jsou v komplexu pospojovany stezkami pod korunami stromu, kde neunavni prodavaci nabizeji milion+1 suvenyru a neunavne vykrikuji "one dolar, amigo! One dolar!". Obmenou bylo i "todo gratis" (vse zdarma), jeden se nebal i obmeny: "one dolar, senor, one dolar!.. Two dolar?!". A davy turistu shluknutych kolem pruvodcu je jen neslysne miji, aby si vyslechli v rodnem jazyce dalsi fascinujici informaci. Kdyz tour skonci, soukrome autobusy je nalozi a podle presneho itinerare odvezou do dalsich destinaci.
U vychodu z Chichen Itza jsem si poprve uvedomil, ze v teto casti sveta patrim mezi vymirajici druh cestovatelu. Cestovatelu, kteri se neboji jezdit v precpanych a rozpadajicich se dodavkach s mistnimi, stat u cesty a cekat dokud nejaka neprijede a sdilet tak alespon maly fragment bezneho zivota s beznymi obyvateli.
Cekal jsem u vychodu sam s 2 mistnimi az prijede "colectivo" - sdilene auto, ktere jede po predem jasnych trasach, v predem neurceny cas - vetsinou az se naplni. Cekal jsem tam cca 40min nez se zachrana objevila a colectivo me nabralo a konecne vyvezlo z nekonecneho parkoviste soukromych autobusu a tour.
Svezl jsem se par kilometru k blizke cenote "Ik-kil". Bylo neskutecne vedro a cenote byla moje jedina zachrana. Ik-kil byla velka cenote plne v hloubi zeme, s kruhovym otvorem na povrchu. Uvnitr se z vysky pnuly koreny rostlin desitky metru dolu k blahodarne vode. Byli tam i mensi vodopady ze skaly, vazne to stalo za to - na moje spaleniny z Cancunu to byl blahodarny balzam (ano z me cesty po plazich jsem byl totalne rudy na dalsi 3dny). Jeste jeden poznatek k cenotes - tim, ze jsou hluboke a vetsina lidi nevydrzi plavat desitky minut v kuse, tak jsou ve vode pres ne natazena lana, takze pote s hromadou dalsich balancujete jeden vedle druheho na lane a jen se udrzujete na stejnem miste - vtipna vychytavka :-) Pujcuji za poplatek samozrejme i vesty a pak se muzete "vznaset", kde chcete.. ale kdo by to platil.
Osvezeny z dalsi cenote jsem se vydal opet k hlavni silnici vyhlizet dalsi autobus nebo colectivo smer Valladolid. Byl tam pripraveny i taxikar na podobne lidi jako ja, kteri se jeste pokouseji cestovat na vlastni pest. Nabidnul mi sve sluzby, ktere jsem s diky odmitnul. A stal jsem dal. A cekal. Cekal. Z taxiku se zacala linout notoricky znama pomala skladba z 90.let: "..All by myself, I wanna be.. all by myself". A taxikar nenapadne pripominal, ze tam stale je. Mraky na obzoru cernaly, dalsi boure byla uz blizko. Nakonec prijelo collectivo a vysvobodilo mne z meho cekani uprostred niceho 50km od Valladolidu.
Jel jsem v aute pro 9 lidi, ridic byl super ferovy chlap a lepsi cenu za colectivo jsem od te doby jeste nemel. Mezi mistnimi v aute si me vycihnul jeden Mexican, co se na me zacal vyznamne otacet dozadu a kyvat vyznamne hlavou typu "co je". Tak jsem na nej kyvnul stejne zpatky. S usklebkem se vzdy otocil a zachvili znovu. Nakonec z nej vypadlo, jestli chci "mariu" - nenabizel mi (bohuzel/bohudik) zadnou zenu, pouze slangovy vyraz pro marihuanu. S diky jsem odmitnul. Naproste nepochopeni z jeho strany, zacal mi posunkama ukazovat koureni travy a super stavy a ze to vse mi muze nabidnout. Zase jsem odmitnul. Chvili premyslel a potom zkusil, jestli chci neco tvrdsiho na snupani.. Zase jsem odmitnul. To uz zoufale rozhodil rukama, ze jsem prece v Mexiku a co jineho se tady asi dela. :-)
Colectivo me vysadilo zpet ve meste, sel jsem se podivat nachvili na vystoupeni "mayu" pro turisty - samanske vzyvani a extaticke tance doprovazene rytmickym bubnovanim a zamiril dal vyzkouset dalsi mistni jidlo - tentokrat "sopa con limon" (kureci vyvar s ulomky nachos, zeleninou a limetkou). Na zaver jsem si rekl, ze je ta spravna chvile vyzkouset v Mexiku tequilu. Nechal jsem si poradit, ktera je fajn a nakonec vyhral nejaky don Jose blanco. Tequilu podavaji klasicky panak tequily na tom limetka obalena v soli a k tomu podavaji druhy panak jmenem "sangrita". Je to nealko, cervene barvy a chutna to jako rozmixovana rajcata s korenim. Tak jsem stridave uskraval jedno i druhe. Tequila mela riz a mirne povbuzene nalade jsem zamiril zpet ke svemu hostelu. Cekal me posledni cely den ve Valladolidu.