Den 20-22 Oaxaca
První cely den v Oaxace jsem chtel prozkoumat centrum a ulicky a zjistit, co je v okoli za vylety.
Blizil se nejvetsi mexicky svatek Dia de los muertos (svatek mrtvych) - rodiny zdobi hroby a delaji mensi rodinne oltare s fotkami zemreleho, davaji tam oblibena jidla/piti a veri, ze během těchto dnu se zemreli vraci nachvili na zemi.
Oslavy probihaji během celeho tydne, ale nejvice 31.10.-1.11. a Oaxaca je povestna nejlepsimi oslavami. V ulickach si každý obchod udelal obri dekorace, vyzdobil vse tradicnimi oranzovymi afrikany (vysazeli je i na všech namestich), kostlivci nebo kukurici (podle legendy první clovek vznikl z kukurice - aneb vitejte v Mexiku :-). Po meste neustale chodily mensi ci vetsi pruvody v tradicnich "krojich" a cim vice se 31.10/1.11. blizilo, tim vice vseho pribyvalo. Tradicne si lide maluji i obliceje na kostlivce - namalovat jeden oblicej mistnim umelcum trva zhruba 1h. Vyzdoba byla uplne vsude, a clovek mohl objevovat instalace po celem meste, v mistni knihovne měli i velkou vystavu ruznych typu oltaru z ruznych regionu. V Oaxace to tak stalo opravdu za to a bylo neustále na co koukat. :-)
Postupne jsem se v Oaxace potkal i s par prateli ze San Cristobalu a vyrazeli jsme nekdy na spolecne vylety. A protože jsem clovek zvidavy, každý den jsem něco podnikal a vyrazel na mista v okoli.
Jedna z prvnich mych cest me zavedla na horu (ano, stále jsem byl ve vysce kolem 2 000m.n.m.; San Cristobal byl 2200 m.n.m.) - Monte Alban, která se tyci nad mestem. Dopravu jsem sehnal pomerne dobře, a tak uz jsem brzy mohl prozkoumavat ruiny jednoho z nejvyznamnejsich mest z davnych veku.
Stavitele tehdy "urizli" vrsek hory, udelali na ni plosinu a na ni vystaveli obri pyramidy a palace - centrum svého města. To vse bez kovovych nastroju a kola. První osidleni bylo 600 pr.n.l. a postupne se zde vystridala rada kultur od Olmeku az po Zapoteky. Poprve jsem mel moznost videt naleziste ovlivnene Azteckou kulturou (zcela jiné nez mayska architektura na Yucatanu). Nalezisti vevodi dve obri pyramidy, bezpocet chramu a siroka nadvori/cesty, ktere opravdu nejdou vyfotit, jak velke rozmery mají. Jedine fotky je tak mozne udelat pouze z vysky, z vrcholu jednotlivych pyramid. Centrum města byl cely vrcholek hory, takze postupne mel clovek vyhled 360° na vsechna okolni udoli a pohori. Jednim slovem masakr - v dobrem slova smyslu :-)
Další vylet jsem udelal k Hierve el Agua - v horach ukryte prirodni "jezirka", kde je mozne se koupat na vrcholku kopce s kolmym srazem dolu do udoli. Z dalky místo vypada jako zkamenely vodopad a clovek je na jeho vrcholu. Cesta z Oaxacy trvala cca 2,5h a zahrnovala colectivo-taxi a pote upravene terenni auto s korbou. Cena za sezeni na korbe mi prisla ze zacatku trochu premrstena (2× co za colectivo-taxi z města do Mitly), ale pote, co jsme brzy vyjeli pouze na sterkovou cestu a další hodinu jsme krizovali jednu serpentinu za druhou s panoramatickymi vyhledy, uz jsem to vnimal jinak :-) Nakladacek s nama vyjel téměř az k vrcholku hory a pote po druhé strane hor opet dolu az jsme dojeli na zaprasene parkoviste uprosted niceho - hlavni vstup k Hierve el Agua.
Místo je uplne neskutecne. Puvodne jsem se koupat nechtel (další boure na obzoru), ale nakonec jsem neodolal a zachvili jsem uz koukal z okraje jezirka do udoli stovky metru pod nama. Rozhodne je to jedno z velmi peknych a fotogenickych mist, takze na okraji stala prirozene nekonecna rada zen jedna vedle druhé pozujici v ruznych pozicich pro fotografy - vetsinou méně nadsene pritele/manzele. Nektere si dokonce vzaly saty - roby nebo hlubsi vystrihy, aby fotky na Instagram a jejich "dokonaly foto-život" byly obzvlast povedene. Musim rict, ze jsem se tim neskutecne bavil. Na fotkach to vypada, jak jsou samy v tropickem raji.. a v realu hlava na hlave a zeny tesne v rozestupu, aby ta druha nebyla na fotce videt :-)
Chvili jsme se koupali, prozkoumali okoli, vse radne zdokumentovali a navecer se vydali na 2,5h cestu zpet. Musim rict, ze jsme měli kliku, ze jsme nikde necekali a i tak jsme dorazili zpet do Oaxacy az v noci.
Oaxaca pro me byla mistem, kde jsem také poprve navstivil tzv. Mezcaleriu - bar, kde se pije Mezcal. Mezcal se vyrabi z agave jako Tequila (pouze z jineho druhu) a rozdil je v tom, ze se rostlina napred vyudi a pote se destiluje. Vznikne tak v zakladni verzi stejne pruzracna tekutina, ale jiné chuti. Mezcal, jak jsem zahy zjistil, se pije z mensich sklenicek - cca 2 nase plne panaky, a jen se usrkava a vychutnava - zadne rychle klopeni se rozhodne nekona. K mezcalu nam prinesli platky pomerance posypaneho paprikou. Docela zajimava kombinace :-)
Oaxaca byla prijemnym mensim mestem - pro me o dost slabsim nez San Cristobal, ale celkova atmosfera bliziciho se svatku Dia de los muertos to bohate vynahradila. Ziji tam tim naprosto vsichni a je super to videt a zazit, a na malou chvili byt toho soucasti.
Ve stredu vecer byl jediny den, kdy v noci nebyl tropicky slejvak a konecne jsem zazil část oficialniho programu. Ulice byli plne lidi a stankaru a bylo to prijemne rozlouceni s mestem. O pulnoci me cekal autobus do Mexico city, kde jsem chtel oslavit 1.11. a tradicne navstivit okolni prirodu a pamatky.