Den 12-13 Palenque

Rano jsem vyrazil na 9h trvajici cestu autobusem do maleho mestecka Palenque. Jedna se o celkem nevyrazne mesto nebyt jedne male drobnosti - cca 8 km od města je v kopcich schovane jedno z vyznamnych mayskych archeologickych nalezist. Skryte v dzungli se tam nalezaji zachovale pyramidy, hrobky a chramy, které patri k tem nejlepsim, co jsem zatím v Mexiku videl.

Cela oblast v okoli Palenque je pomerne mene stabilni, často dochazi k prepadani autobusu s turisty nebo drogovym valkam. Poprve jsem tak zjistil, ze si clovek nemuze tak uplne cestovat, kam chce, ale je dobře sledovat nejnovejsi zprávy a sve cesty tomu uzpusobit a peclive zvazit kam ano, a kam ne. V CR jsme tisice kilometru daleko a nase zprávy tak plni nevyznamne malichernosti. V Mexiku neustale zuri kartelove války, vysoka korupce policie a statnich uredniku a cesty se mohou z poklidneho cestovani velmi rychle zmenit. Během meho pobytu v těchto dnech zila zeme především 2 vecmi - policie udelala razii na soucasneho nejvetsiho narco barona a pote imigracni vlnou z centralni Ameriky. 

Zprava cislo 1 - pote, co se jim podarilo narco barona pomerne snadno zajmout, se cele město zmenilo v minute ve valecnou zonu a policie ho nakonec musela propustit na svobodu. Mexiko je zemi, kde jsou kartelovi baroni zname osobnosti, vsichni je znaji a v jejich teritoriich nevaha povstat vetsina města na jejich ochranu. Rozhodne se nemusi nekde skryvat a zit polovicnim zivotem. Pro evropsky svet naprosto neznamy model.

Druha zprava - tisicum imigrantum, které držela policie s armadou na hranicich Mexika s Guatemalou nekolik mesicu se podarilo zdolat obranu a ploty a masivne se hrnou do centralniho Mexika s cilem dosahnout USA.

Vsude, kde je horsi bezpecnost, jsou desitky vojaku s poloautomaty v ulicich ci u průběžných kontrol a stanovist s cilem zajistit vetsi bezpecnost.

Palenque tak bylo jednim z mist, kde clovek zaregistroval zvysene kontroly, pravidelne rozmistene vojaky u hlavnich silnic - jedna se o uzemi hnuti, které se snazi dlouhodobe dosahnout samostatnosti. Pravidelne prepadaji především v noci autobusy s turisty pro financovani sve další války. Epicentrem je město Ocosingo, které se nachazi na tradicni ceste Palenque-San Cristobal (v kontextu horsich konfliktu, kde denne umira rada lidi, se jedna v Mexiku o nevyznamnou situaci, která patri mezi desitky jinych). 

Při svých cestach jsem tak i ja prijal zvysena bezpecnosti opatreni a pocital s radou eventualit, kdy prijdu uplne o vse, jak minimalizovat ztraty a mit na konci alespon nejake peníze. Peclive skryte mobily, sim karty, pametove karty, kreditni karty i rozvrstvené penize a doklady - věci, o kterych jsem doposud nikdy premyslet nemusel, se staly velmi aktualni a beznou realitou. Cestou do Palenque jsme projizdeli radou dukladnych bezpecnostnich kontrol a stanovist, ale do města jsme dorazili bez vetsich obtizi.

Další den jsem sehnal pomerne rychle colectivo k ruinam a brzy uz jsem prochazel dzungli, ze které se záhy zacaly vynorovat pyramidy a skryte chramy. Cele naleziste ma magickou atmosferu, je mnohem méně rusne nez Chichen Itza a znacne lepsi. Na vetsinu pyramid a chramu je mozne vylezt a do nekterych do konce vstoupit do systemu chodeb a mistnosti pod nimi. Je mozne tak vstoupit do hrobky tzv. Red Queen - vse uz je bohuzel v muzeich a mistnosti jsou zcela hole, ale kamenny sarkofag je stále na svém miste. Další stavbou je kralovsky palac, který ma pod zemi radu chodeb a mistnosti. Vetsina pamatek nicmene neumoznuje do chodeb vstoupit. Po této kratsi navsteve si teprve clovek uvedomi, jak rozsahle a spletite musí byt chodby a mistnosti v obrich pyramidach.

Na nalezisti jsem stravil cele dopoledne. Mel jsem ještě volne odpoledne a zvazoval, co podniknout, a kam se muzu ještě pomerne dobře dostat pomoci colectivos z centra - vetsina zajimavych věci je bohuzel směr Ocosingo. Rozhodl jsem se nakonec pro vodopad Misol Ha, cca 20km jizne od Palenque. Colectivo me vysadilo na hlavni silnici na kopci (Palenque je jiz v hornate krajine, aneb konec Yucatanske roviny) a odtud me cekalo 1,5km do udoli k vodopadu. Cesta neskytala moc stinu, ale rostly kolem bananovniky a brzy se jeden ze sirokych listu stal moji vernou pokryvkou hlavy.

 Vodopad v udoli mel přes 25m, neskutecna masa vody padajici ze skaly dolu. Bylo mozne jit podel skaly a videt tak vodopad "ze zadu" primo před sebou. Bylo vedro a dole pod nim bylo mozne se vykoupat, takze volba byla jasna a zachvili jsem ho uz obdivoval primo z vodni hladiny.

Cestou zpet k hlavni silnici mi par Mexicanu pochvalilo moje "zelene sombrero" - znacne jsem je pobavil. Colectivo zpet jsem chytil hned a brzy jsem tak byl zpet v Palenque a v restauraci s mistnimi si daval mexicke vytvory lokalniho kuchare. 

Další den me cekal náročnějším přesun do San Cristobalu.