Den 1 prilet do Mexika

Ahoj vsem - muj prvni den na ceste zacal v 5h rano brzkym odletem z Prahy do Dusseldorfu. Po relativne kratkem cekani jsem pote nasedl konecne do letadla smer Mexiko. Musim rict, ze pri odletani z CR i me lehce prepadl smutek a srdicko si lehce zaplesalo. Koneckoncu mam to tady rad, a trochu jsem premyslel, co me to vlastne zene objevovat mista na druhem konci sveta. Na nic objevneho jsem neprisel, jen proste ted musim. 

Par cisel pro statistiku - druhy let trval 11h (pred lety do Indie mel nejdelsi let 9h), leteli jsme ve vysce 12 200km, rychlost 870-950 km/h a venkovni teplota -60°C. Letel jsem letadlem A320 - cca 2,5x vetsi nez bezna letadla. Uvnitr lide pekne v 8 radach :). Musim rict, ze jsem takhle dlouho naraz jeste neletel a i kdyz jsem prubezne pospaval, tak jsem se fakt tesil az pristaneme a ja konecne vstanu a protahnu se. Co me trochu prekvapilo - Eurowings naproste vse zpoplatnene - jidlo, piti (krome vody) a dokonce i multimedialni obrazovku s par filmy v sedacce pred vami. Vyber filmu byl slabsi a za 10E to vazne nestalo. Na letistich jsem si stahnul do mobilu pruvodce po Mexiku a tak jsem hodiny v letadle travil ctenim a poznavanim zakladu o zemi, kam letim :-)) Dobra byla jinak infoshow, presne nad cim letime, jak rychle atd. Vtipne bylo preletat nad misty, ktere clovek do te doby znal jen z doslechu - Bermudy (nastesti jsme nezmizeli :-)), Miami 200km od nas, Jamajka, prelet primo nad Kubou a Havanou az po finalni pristani v Cancunu (Yucatan).

Rozdil oproti Nemecku byl jiz pri pristavani, kdyz jsme krouzili nad pristavaci plochou a vsude pod nami dzungle, nekonecne zelene more jen obcas protnute silnickou. Musim rict, ze dzungli jsem takhle jeste nikdy nevidel a ma to svoje kouzlo. Clovek si zase trochu uvedomi, ze opravdu uz neni v Evrope a vse tady funguje trochu jinak. Pristavaci plocha lehce prorustala travou a vegetaci :) 

Priletali jsme v zacinajici bouri - obri temne mraky s blesky o sobe davali vedet jiz od Havany - aneb vitejte v obdobi hurikanu.

 Po pritani nas cekala silna studena sprcha v imigracni kontrole. Stali jsme ve fronte cca 1,5h, kazdy z uredniku peclive prozkoumaval kazdy detail pasazera a pozadoval dukazy - kde bude spat, kdy odleta ze zeme vcetne kontroly zpatecni letenky, zustatek na ucte a mraky vetsich ci mensich veci. Dotaz na jak dlouho chce clovek zustat, tak byl jen zasterkou pro pekny drill v ledove atmosfere. Vetsinou vzdy neco vystourali, dlouho se radili a dali cestujicim pekne zabrat. Padlo i nekolik pokut za "nesplneni" nektereho z pozadavku. Premyslel jsem jestli to neni jen zpusob, jakym mexicti urednici vraci politiku USA vuci jim.

Jeden ze smutnejsich pribehu, v letadle vedle me sedela holka, co mela navazujici let, ale diky hodinam na imigracnim ji uletel a tim padem nemela letenku ze zeme. Urednici musela zaplatit 400E, dokazat prostredky na uctu a s hodne odrenyma usima ji pustili. Dle jejich slov se ted casto stava, ze radu Nemcu i deportuji zpet pro "nesplneni" nektereho z pozadavku.

 Mel jsem nehorazne stesti, ze se uvolnil urednik na druhem konci (pro mistni vracejici se zpet), jen jsme se pratelsky pobavili a za 2 min jsem byl hotovy. 

Zadne dalsi kontroly. Letenku ze zeme nemam, takze by me pri blizsim zkoumani mohl potkat podobny osud jako Nemky. 

Jediny muj poplatek za vstup do Mexika byla bageta a mini pizzy z Lidlu, ktere urednik na celni kontrole ihned demonstrativne vyhodil do kose. Aneb prochazejte se po priletu s prirucnim zavazadlem taskou Billa - ma to sve limity. :-D

Venku me uderilo nehorazne vedro a vlhkost - hurikanove obdobi. Na letisti jsem stravil 2.5h nez jsem se dostal ven. Autobus do Cancunu jsem sehnal uz snadno a i cesta v tropicke bouri rychle utekla. V autobusu pousteli film o mladem Mexicanovi, ktereho adoptuji nemecti duchodci a on prijizdi do cizi zeme, nezna jazyk, nicemu nerozumi a pomalu hleda svoji cestu.. Metafora k moji ceste ciste nahodna :-))

V Cancunu jsem sel v privalovych destich k ubytovani a byl rad, ze ho mam tak blizko autobusu. A zjistil jsem jeste jednu vec, moje pohorky jsou fakt nepromokave (kamarad Rado by mel ze me radost). Bylo takove vedro, ze jsem ani bundu nenandaval a nocnimi ulicemi o to rychleji dorazil na ubytovnu. Personal byl moc ochotny a prijemny a ja byl rad, ze mam konecne strechu nad hlavou a postel, kde se muzu vyspat (naseho casu bylo 4:30h rano).