Den 92-94 Shey, Stakna, Matho & Stok

Den 92-94 Shey, Stakna, Matho & Stok

Dalsi dny v Lehu jsme travili vylety po okoli, pokud mozno v dosahu autobusu, kterych zde moc nejezdi. Jednim z nasich vyletu byl i Shey, vesnicka o neco blize Lehu nez Tikse. Poustni planina mezi nimi mela byt poseta spoustou belostnych chortenu, tak jsme si rekli, ze to muze byt fajn prochazka a nechali se dovest autobusem az do Tikse. Odtud jsme zamirili do poustnich plani na obzoru s Shey. Cestou jsme byly asi v polovine celkove vzdalenosti do Shey [chorteny stale nikde] a najednou videli napravo od nas v dali za poustni krajinou zelenou oazu. Upoutalo to nasi pozornost, tak jsme se rozhodli tam dojit [vypadalo to opravdu blizko]. Sli jsme vice a vice do pouste, slunce poradne smazilo a oaza ne a ne byt blize. Sli jsme docela dlouho az Tikse i Shey zmizely z dohledu a presto se zdalo, ze jsme jen v polovine vzdalenosti do zelene oazy. Nekolikrat jsme premysleli to vzdat a vratit se zpet, ale nakonec nase odhodlani pokracovat bylo vzdy vetsi, a tak zacalo prvni z nasich epickych vyprav. Stale jsme mirili do oazy a i kdyz jsme meli kolikrat sto chuti jit zpet, nakonec jsme vytrvali a asi po 3h konecne dosli do nasi oazy. Ukazalo se, ze tam vubec nic neni, jen par domu s par policky, rozhodne nic, co by stalo za takovou vypravu. :-)) Cestou do oazy bylo cele nebe potemnele a nejtemnejsi bylo nad horami u oazy, pripadalo nam to jak kracet k Hore Osudu z Pana Prstenu. Kdyz jsme dorazili do oazy slunce najednou prozarilo siroke okoli a bylo nachvili uplne azuro. Otocili jsme se pochvili na zpatecni cestu a opet temne nebe nad horami nad Shey. S vytrvalosti a pevnym odhodlanim jsme vstoupili opet do pouste a kraceli vyschlym korytem reky. Na obzoru jsme brzy videli neco jako dest, co se pekne rychle priblizoval. Kdyz nas mracno konecne dostihlo, ukazalo se, ze je to pisecna boure. Ihned jsme nandali bundy a snazili se schovat kazdy kousek naseho tela. Zastihlo nas to asi v polovine pouste, tak jsme museli na zpatecni ceste bojovat i proti silnym poryvum vetru a vsudypritomnemu pisku. Presto nam to cele prislo jako vtipne potvrzeni, ze skutecne jsme soucasti jakehosi zvlastniho epickeho pribehu a kracime opet do temna i skrze pisecnou bouri. Kdyz jsme se blizili k Shey objevily se okolo nas konecne chorteny a brzy i cela vesnicka. Byli jsme uz ale poradne utahani, tak jsme navstevu Shey nechali na dalsi den. Jak se v dalsich dnech ukazalo, udoli dela trochu opticky klam, kdy se cele svazuje k rece uprostred, ale neni videt, ze postupne stoupa k horam, a proto se zdalo, ze oaza je tak blizko [max 2-3 km], i kdyz nakonec byla okolo 10km. :-)

Dalsi den jsme sedli na autobus a jeli primo do Shey a prosli si jak hlavni chram se starymi malbami na zdech, tak i ruiny kralovskeho palace nad nim. V chramu byla opet socha obriho Buddhy s usmevem na rtech hledicim kamsi do dali. Brzy jsme vse prosli a zacali lezt po skalach smerem k palaci. Zbyly z nej jen par zdi, presto nam ale poskytl dobrou zabavu snazit se vydrapat co nejvyse a prozkoumat kazde zakouti [po nejake oficialni ceste ani pamatky]. Kdyz jsme vse prolezli zacali jsme lezt primo po skale dolu zpet do vesnice. Nakonec s trochou stesti jsme se objevili nekomu na dvorku a brzy i ve vesnici samotne. :-)

Kazde rano pokud je to jen trochu mozne, jdeme do jedne male ulicky, kde jsou stanky s cajem a mistni jen posedavaji a povidaji. Cestou se vetsinou stavim i u pekare cerstvych placek, primo z pece placky spolu s cajem, nekdy i omeletou ci rajcaty je nase snidane. Mame uz sveho oblibeneho chlapika a vzdy je to pekny start dne.

Dalsi den jsme se chteli vydat do Stoku a navstivit mistni chram, ale kdyz jsme prisli na autobus, mistni nam jen typicky rekli „no bus“ [i kdyz se pozdeji ukazalo, ze bezne jezdi kadou chvili]. Rozhodli jsme se tedy sednout na autobus a vydat se do vzdalene Stakny a navstivit tamni klaster. Autobus jel behem chvilky a asi za hodinu nas vysadil u male vesnicky, u ktere byla v dali mala hora, na ktere navrchu stal buddhisticky klaster. Kdyz jsme se vysplhali po utesech az nahoru, zdalo se, ze je vse opustene a nikde nikdo, ale nakonec se precejen objevil jeden mnich a otevrel nam dvere do vsech prostor chramu. Ukazal nam i stare casti, kde se dochovaly tisic let stare nastenne malby a temer rozpadle thangky. Prochazeli jsme jednu mistnost za druhou a mnich nam ukazal, vse co jen mohl, od knihovny pres motlitebni mistnost i mistnosti venovane jen primo urcitym bozstvum. Kdyz jsme si vse prohledli, stali jsme jen venku na utesu a v dali pod horami videli Matho, dalsi vesnici s gompou [klasterem] navrchu, do ktere bylo ale obtizne se dostat, protoze bezne neni temer zadne spojeni mezi Lehem a druhou stranou reky. Rozhodli jsme se tedy pro dalsi epicke dobrodruzstvi a vypravu pres poust smer Matho. Kraceli jsme napred po pisecne plani posete kameny, ktera nas brzy zavedla do obriho vyschleho koryta, kterym jsme nakonec kraceli az do vesnice. Opet se vse zdalo mnohem blize nez realne bylo, ale po blize neurcite dobe jsme precejen dosli do dalsi zelene oazy [vesnicky], a na skalnim ostrohu nad ni jsme spatrili dalsi velky chramovy komplex. Postupne jsme cestou nahoru mijeli jednu stupu za druhou az jsme opet vysplhali az na vrchol a stanuli u brany do dalsiho klastera. Mnisi meli prave obed, ale jeden se precejen uvolil a ukazal nam stary gorkhank plny demonickych bozstev a pote i dalsi chramy zasvecene tradicne Tare a dalsim bozstvum. Mnisi mezitim presli do hlavniho chramu opet s obri sochou Buddhy v lotosove pozici a zacali svoje motlitby. Mnich nam pokynul, ze muzeme vstoupit, tak jsme si jen nachvili prisedli k mnichum a jen naslouchali jejich recitacim. Jeden maly mnich nam hned nalil tradicni slany caj, tak jsme se chvili nechali jen unaset. Z Matho vedla sice silnice az do Stoku, ale ten nebyl ani na dohled a kam az nase oko dohledlo, vsude jen nekonecna poust. Presto jsme nakonec z vesnice zamirili po silnici smer Stok. Kraceli jsme nekolik kilometru az jel okolo armadni nakladak a kam ze to jdeme. Kdyz jsme sdelili ridici nas zamer, rozhodli se nas nakonec vzit s sebou a nachvili nas svezt. Cestou nabrali i deti ze skoly pochazejici z ruznych vesnic. V jeden moment nakladak zastavil u nejakych vojenskych budov a ze je pauza na caj. Byli jsme opet zvani, tak jsme sli s nimi a zachvili jsme uz vsichni sedeli a popijeli v kresilkach caj s vyhledem na poustni krajinu v dali s velkymi horskymi masivy pokrytymi vecnym ledem a snehem. Nakladak brzy pokracoval a zastavil nam na rozcesti, odkud uz vedla cesta primo do Stoku. Presto jsme sli asi 2-3h nez jsme konecne dosli do vesnice a nasli kralovsky palac, ktery jsme chteli navstivit. Slunce uz zapadalo a my byli poradne unaveni. Samotna expozice palace byla jen tri mistnosti s kralovskymi sperky a mensi sbirkou prastarych thangnek [ve Stakne jsme jich videli ale mnohem vice a jeste starsi nez zde]. Celkove jsme byli ze Stoku spise zklamani a se zapadajicim sluncem se vydali po silnici smer Leh, vzdaleny 20km. Kraceli jsme asi hodinu, kdyz nam zastavila jedna dodavka, kterou meli pronajatou nejaci Indove z Keraly, kteri zde byli na dovolene. Nabidli nam odvoz, tak jsme zmozeni vdecne prijali a zachvili jsme byli s poslednimi slunecnimi paprsky opet v Lehu.