Den 32-33 Bhaktapur

Den 32-33 – Bhaktapur

Bhaktapur. ticho Bhaktapur. ticho Mesto, na ktere nikdy nezpomenu.

Toto rano jsem mel v planu vydat se asi 20km vychodne od Kathmandu do dalsiho starobyleho mesta, Bhaktapuru. Puvodne v Kathmandske kotline byla tri kralovstvi, Kathmandu, Patan a Bhaktapur, vsechny z nich maji sva Durbar Square a neustale souperila mezi sebou o nadvladu nad udolim [Kathmandu dostalo vrch teprve tehdy, kdy se v 18. stol prihnal jeden bandita a vsechny krale zlikvidoval a ucinil ho za sidlo sve moci.].

Sednul jsem na autobus, ktery jel akorat, co jsem prisel a vyrazili jsme na cestu. Autobus jel po nejake jejich highway, sirsi silnice nez obvykle, a teprve tady jsem si uvedomil kolik maji Nepalci motorek. V jednu chvili, kdy se provoz zastavil na nejake krizovatce, tak na 10m jsem napocital 35 motorek a 1 auto, kazdy ma motorku a jezdi s ni uplne vsude. Casto jsem videl I celou rodinu na jedne motorce, 3 dokonce 4 clenove vcetne malych deti namackani jeden na druheho a jede se.

Autobus brzy dorazil do nejake civilizace a vystoupil jsem z nej v pomalu posledni moment, jinak by me odvezl buh vi kam. Primo prede mnou byla symbolicka brana do mesta a ja se vydal na svoji pout do nitra ulicek smerem k Durbar Square a najit nejake ubytovani. Vstup do celeho Bhaktapuru je zpoplatnen 1100 nrp, nicmene z penez od turistu skutecne rekonstruji mistni chramy a ani rupie neprijde na zmar, tak jsem penez tolik nelitoval. Nasel jsem ubytovani docela rychle [posledni volne misto], ale pouze na jednu noc. Zhruba od 9. do 17. probihaji v Bhaktapuru oslavy Noveho roku a maji tam ohromny festival, takze davy turistu proudi do mesta o to vice.

Sel jsem se projit po meste a opravdu jsem jim byl uprimne ocarovan. Krivolake ulicky, vsude oranzovohnede dlazdeni a jen male kramky v ulicich [jsou zde predevsim rezbari, tvurci hlinenych hrncu a maliri thank].. Cela atmosfera mista se mi opravdu velmi libila. Na jednom malem namesti jsem prisel zrovna ve chvili, kdy se snazili zvednout pomoci lan a tahani skupiny lidi ohromny kmen a uplne ho postavit,

[v mistni historii jsou bhaktapurane jako velci zapasnici a bojovnici, takze mistni ukazujici svoji silu a tradici /legenda: Byl kral a mel dceru a chtel ji provdat, ale kazde rano byl zenich nalezen mrtev. Zenisi postupne dochazeli a jeden obycejny chlapik se rozhodl vymenit sve misto s princem a stravit svatebni noc s princeznou misto nej. Zustal pote ale vzhuru a tu videl, jak princezne vylezaji z nosu dva hadi. Vytahl mec a oba zabil a vyslouzil si nehynouci vdecnost lidu a byl z nej nejvetsi hrdina; ke kmeni jsou pribity dva vlajici prapory symbolizujici dva zminene hady a celou legendu/]

prubezne ho podpiraji mensimi kmeny svazanymi do X. Namesti bylo narvane mistnimi, vsichni fascinovane sledovali kmen a po kazde, kdy se jen trochu zvedl, vseobecne nadseni buracelo davem. Nakonec se jim podaril narovnat a oprit o mistni chram, radost mistnich neznala mezi. Prochazel jsem se ulickama, objevoval jeden chram za druhym az jsem dosel na druhy konec mesta. Tam jsem si dal, jak je mym oblibenym zvykem poslednich dni, caj a chvili posedel [chvili mi trvalo nez jsem nasel to spravne misto a vubec se naucil vychytavat poznavaci znameni pro takova mista, kde se shromazduji zrana ci navecer mistni, vezmou caj a jen sedi okolo a pozoruji deni; tradicne tady delaji totiz “nepali tea” [a stoji jen par nrp], coz je mlecny caj s korenim a oslazeny, vypada jako masala, ale neprijde tam zazvor a ma svoji vlastni typickou chut a vzdy trochu zasimra ke konci na patre]. Cestou po meste jsem i vytipoval dalsi mozne restaurace [samozrejme creepy place pro mistni] k budouci navsteve a sel se trochu podivat po obchudcich okolo. Muj pobyt v Nepalu se bude brzy chylit ke konci a v tomto meste meli byt jedni z prednich vyrobcu thangk [na svitku ci platne udelany vetsinou barevne symbolicky obraz, ktery je slozen z bezpoctu detailu, casto to byvaji mandaly ci vyjevy ze zivota Buddhy]. Prochazel jsem jednu dilnicku za druhou, ale stale jsem nebyl spokojeny a nenalezl, co jsem hledal. Nakonec mne me kroky zavedly do jedne dilny a ja jsem mohl zazit skutecne Setkani.

Vesel jsem dovnitr a mistni rodina mne hned uvitala a at jdu v klidu dal a jedna dcera se mne ujala. Sdelil jsem ji svuj zajem o cernozlate thangky, plne bez barev [ mistni je opravdu vubec nemeli] a ona mne hned vzala do prislusne casti domu a hned at si sednu /sedeli jsme na koberci/ a nekdo z rodiny mi prinesl Sprite a jen jsme prohlizeli obrazky. Byly nadherne. Skutecna mistrovska dila, ktera se nedala srovnat s nicim, co je bezne k sehnani ve spouste kopiich, vyhotoveni detailu bylo bezkonkukurenci a kazdy obraz byl unikat [nikdy jsem nevidel nic podobneho]. Vstoupil jsem do domu Chitrakara a jeho rodiny. Nikdo me nenutil nic kupovat, nikdo mne netlacil ani v nejmensim k nicemu. Jen jsme sedeli, pred sebou mistrovska dila a povidali. Ukazala mi nejake zapadni knihy o jeji rodine a u toho jsme se bavili o mnohem hlunsich tematech. Mluvila o tom, ze jim nejde o to prodat prodat, ale aby clovek na sebe nechal v klidu obraz pusobit a ze se z nich muzeme mnohe naucit. Jejich rodina usiluje o to, aby kazde dilo bylo pokud mozno, co nejdokonalejsi. Zivot okolo nas neni nikdy dokonaly, ale kazdy z nas by ve svem zivote mel neustale usilovat o to nejlepsi a nikdy z toho neslevit. Az jednou clovek zestrane, tak aby se mohl podivat za svym zivotem a byt spokojen. Pripomnela mi i ze nic neni nahoda a ze jsem vesel zrovna ve chvili, kdy si jeji rodina nalevala Sprite, zrovna v posledni den stareho roku jsem dorazil do mesta [ani jsem to nevedel].. Procestoval jsem Nepal krizem krazem ale nikde jsem se nesetkal s podobnym clovekem. Nejen ze “vedela”, ale take kazdy den zila svuj zivot podle techto principu. Mluvila o spouste vecech, ktere sice znam, ale neustale pod tlakem vseho okolo zapominam.. bylo to neskutecne setkani, skutecne Setkani. Myslenky byly dokonale a dila,ktera lezely prede mnou take, uplne me to naladilo nekam jinam. Cena obrazu byla bohuzel nekolikanasobne mimo me financni moznosti. Nabidla mi, ze pokud nejaky se mnou bude rezonovat mohu jim dat jen 1 nrp a zbytek poslat na ucet az budu zpet. Chvili jsme jeste povidali a nakonec byl cas jit.

Vysel jsem ven a byl jsem zpet v neustalem viricim chaosu, poulicni prodavaci neustale nutici neco ke koupi, hluk mas lidi linouci se na festival.. presto me nitro mocne vibrovalo na jine frekvenci. Me nohy me zavedly k jedne male dilne, kde mne behem dne zdravili, kdyz jsem prochazel okolo.. a opet nemeli, co jsem hledal, ale nakonec nalezli uplne posledni kus presne toho, co jsem hledal celou dobu. Dali mi i dobrou cenu a celkove byli velmi prijemni a ja mel radost, ze jsem sehnal, co jsem hledal. I kdyz mel jsem pocit trochu zrady, ze to neni dokonale dokonale, ale bylo to to spravne pro mne v tuto chvili [nebyla nahoda, ze je bezne nemeli a nakonec nasli uplne posledni kus]. :-) Vecer jsem sel pote na dolni namesti, kde se snazili opet postavit kmen, tentokrat dokonce jeste vetsi nez prve. Bojovali s nim celou noc a vsichni nadsene skandovali, ale od urcite vysky se to zdalo nad jejich sily a kmen setrvaval ve stejne pozici. Nicmene nadseni davu, ze tento vecer je poslednim dnem roku a ze zitra bude Novy rok bylo i tak naprosto vsudypritomne a ja pod silnymi dojmy ze Setkani i Bhaktapuru sameho oslavoval s nimi [takze jsem si koupil dalsi caj :-D]. Nekteri mistni ale skutecne nasavali [objevil jsem i kde, kdyz jsem hledal svoje misto s cajem], ale vetsina jen nadsene podporovala zvednuti kmene [v pristich dnech budou pote dve skupiny souperit, kdo ho zase svali na svoji stranu a teprve pote zacne oficialne novy rok, ale stejne vsichni mistni brali, ze dalsi den je Novy rok tak jako tak :-) ] a vsude se ozyvaly vykriky “Hoiste!” a “Namaste!”. Pri kazdem posunuti mistni nadsene skakali, proste neskutecna atmosfera. Stal jsem tam s mistnimi dlouho do noci, ale pote se prihnala bourka a zahnala me jit spat [vetsinu mistnich take; totiz jedna nepalska kapka a clovek je durch :-D ]. V noci jsem jeste dlouho premyslel o mem rozhovoru a o vsem o cem jsme se bavili.

Dalsi den rano jsem vyrazil podivat se na namesti, jak to dopadlo a kmen stale ve stejne pozici, nakonec jim v jeden moment popadaly i podpery a celou vahu kmene meli mistni jen ve svych rukach. Bambulove dole jim nepridelali podpery a tak kmen nakonec spadl uplne [ nicmene v prubehu dalsich hodin se jim ho k vseobecne radosti precejen narovnat podarilo]. Namesti bylo opet plne mistnich, hrali i na bubny a fletny a bylo to proste paradni. Sel jsem se pote opet trochu toulat, zasel na jedno overene creepy place [ vzdy poprve jsou vsichni ze me vyjukani, ale pote jak se vracim, tak uz me vzdy nadsene zdravi a je to vzdy oboustranne pratelske setkani] a jen tak sedel a pozoroval krajinu a mesto. Nakonec jsem citil, ze dnes se mam vydat zpet do Kathmandu, ze jsem videl vse a ze dnes je Novy rok a mam jit opet dale [majitel guest housu mi rano nadsene sdelil, ze mohu zustat]. Festival sice bude jeste par dni pokracovat tanci a pruvody a pote i shazovanim kmenu, ale byla spravna chvile opet jit, ve meste prestavalo byt k hnuti a dalsi a dalsi davy stale proudily. Naposledy jsem si prochazel ulicky [a naposledy navstivil i Mistra thangk a pokochal se dily], kdyz jsem narazil na Nolana [asi jsem o nem nepsal, jeden Kanadan, ktereho jsem poznal v High Campu pod prusmykem; museli jsme spolu sdilet "pokoj" a pote jsem ho potkal i zpet v Pokhare [bydlel v tomtez jako my] a pote i v Lumbini a nakonec Ii tady. Takovy sverazny chlapik. Take tu byl uz druhy den a vse prosel, tak jsme se rozhodli toulat spolu a u toho se bavili o vsech moznych nasich prihodach. Navstivili jsme i Hannuman ghat [misto u reky, kde spaluji mrtve], cestou jsem ho vzal i na caj a ukazal mu jak to funguje a nakonec jsme se stavili i na jidle v jednom creepy place, co jsem mel vytipovane a byl jsem mile prekvapen. Sedelo se opet na zemi u vetsich stolu a varili i nevarska jidla [ty moc k videni nejsou], tak jsem zkusil jedno hlavni a opravdu to stalo za to. Po obede jsme jen vymenili kontakty a ja se vydal na autobus z mesta.

V autobuse jsem se potkal s jednou Francouzskou, ktera pusobi par mesicu v mistnich vesnickach jako fyzioterapeutka, tak jsme se cestou bavili a bylo to opet prijemne setkani. Zpet v Kathmandu jsem zavital opet do Annapurny a tentokrat jsem povysil uz na pokoj ve tretim patre [ kdyz jsem prijel prvne mel jsem 103, pote po Lumbini 203 a nyni 304! :-D ]. Sel jsem se jeste trochu toulat ulickama a musim rict, ze jsem rad, ze nejsem v Thamelu, jen jsem prochazel a neustale nekdo neco cloveku nuti, porad se ozyva :”Hello my friend!” a “Have a look!” a clovek je z toho pekne rychle otraveny. Zasel jsem pote na namesti opet na caj, pozoroval vecerni namesti a zamiril pote zpet na kute. :-)

Dnes jsem navstivil vicero mist, ale o tom az zase nekdy priste.