Den 86-91 Leh
Den 86-91 Leh
Rano jsem se vydal na obhlidku mesta, nasel mista, kde se pece specialni mistni chleba-placky, kde se shazi mistni na caj a zacal zkoumat restaurace a kavarny okolo a jejich cenove rozpeti. Klasicky pruzkum v novem meste. Cestou jsem se potkal opet s mymi prateli z Dharamsaly, ktere jsem potkal ve Srinagaru, tak jsme se pote toulali chvili spolecne.
Mesto tvori jakesi predmesti se zelenymi policky a guest housy a pote centrum okolo ulice Main Bazaar a Old city, kde zije vetsina muslimskeho obyvatelstva. Uzke ulicky, stare bile natrene domy, typicka tibetska architektura a nad tim vsim se tycici starodavny kralovsky palac [vypada jak od nekud z pouste] a na druhe strane udoli opet Shanti Stupa nebo-li pagoda miru [ma jiz ctvrta! :-D ]. V ulicich clovek potkava stale usmevave tibetany, jednoduse krasa. Nasel jsem na svych toulkach mestem i shluk stresnich tibetskych restauraci s tradicnim jidlem a za super cenu, tak od te doby tam chodime pravidelne na chownmein s polevkou, thukpu s momo ci tenthuk.
Kazdy den zacina klasickou navstevou u mistnich vyrobcu placek, ktere je vytahuji horke primo z pece a pote hura na misto, kde se setkavaji mistni nad salkem caje. V prubehu dne jsem se casto jen toulal po mestecku ci prilehlych kopcich, ze kterych jsou opravdu nadherne vyhledy. Obedy se vetsinou stavime v tibetskych stresnich jidelnach, protoze navecer uz zaviraji a vecer pote jime kdekoliv to vypada lokalne a pritom dobre. :-)
V Ladakhu maji velice malo srazek a proto hospodari s vodou jak jen mohou nejlepe, udajne jen 300 mraku rocne, v poslednich dnech mam pocit, ze mame vsechny. :-) Prvni den byl nadherny, ale od te doby je pocasi naprosto nevyzpytatelne a promenlive z minuty na minutu od azurove oblohy a opravdu ostreho a primeho slunce [ktere zde byva tradicne] az pres uplne sedou oblohu a dest. Jakmile prijde mrak ci je jiz navecer, teplota pada rapidne dolu a v noci je vskutku poradna zima. Po rozpalene Indii vskutku necekana zmena.
Jeden den jsem si udelal vylet ke stupe a nasel maly chram pobliz, tak jsem si jen nachvili sednul a zacal meditovat a najednou prisli dva mnichove a zacali bubnovat a zpivat [znelo to podobne jako alikovotni zpev], prisel jsem zrovna v cas motliteb. Zpivali asi 30 min a byla to opravdu nadhera. Cestou dolu jsem shazel po kamennych schodech podel rady bilych stup a chortenu, nadherne vyhledy na cele udoli a hory na vsech stranach.
Jindy jsem se rozhodl vypravit do kralovskeho palace nad mestem. Propletal jsem se ulickami priblizne smerem k palaci, ale nakonec jsem skoncil u nekoho na dvorku a musel prelezt par zidek nez jsem se dostal na hlavni pristupovou cestu k palaci. Palac samotny je uvnitr spise bludiste malych naprosto holych a prazdnych mistnosti, ale vyhledy na krajinu opet stoji za to. Uvnitr byl i maly chram, durkhank, ktery ma specificke provedeni a uvnitr je plny soch demonu a dalsich bytosti vztahujici se k tibetskemu buddhismu.
V mestecku je i vicero neziskovych organizaci, tak jsem jeden den stravil jen jejich navstevou. Funguji uz mnoho let a snazi se zachovat tradicni ladackou kulturu a hodnoty i pod naporem turistu a vubec moderni doby. Zaroven se snazi najit kombinaci ziti tradicnim zpusobem a vyuziti modernich ekologickych techonologii a vskutku to funguje [vetsina domu ma solarni ohrev vody; ekologicky setrne pradelny; zachody..].
Leh [3500 m n. m.] a cely Ladakh je jinak pristupny pro turisty pouze od cervna do zari, v dobe nejvetsi slunecni intenzity, kdy roztavaji alespon lehce ledovce v nejvyssich prusmycich kudy vedou pristupove silnice. V rijnu ledovce pozvolna opet vse pohlti a cely Ladakh se az do kvetna stane nepristupnym [i kdyz jsou silnice sjizdne, cesta trva jak ze Srinagaru tak z Manali dva dny a cestou vede pres jedny z nejvyssich prusmyku na svete, okolo 5000m] a jedinym moznym zpusobem se tak stane letecka doprava [ta je vsak diky pocasi velice casto rusena]. V dobe turisticke sezony je v Lehu okolo 250 tisic obyvatel, casto sezonni obchodnici z prilehleho Kasmiru, kdyz sezona pomine, pocet obyvatel rapidne pada na 50 tisic obyvatel, prevazne mensi zemedelce.
Dnes jsme se i pres velmi promenlive pocasi vydali s par prateli do nejvetsiho chramoveho komplexu v Tikse [viz foto]. Prochazeli jsme strmymi ulickami vedoucimi k chramu na vrchu a okolo nas se stale vice oteviraly nadherne vyhledy do krajiny. V klasteru samotnem byl opet jeden chram durkhank, s demony uvnitr a trochu pripominajici skandinavske rodove domy, jeden chram uvnitr se 14m vysokou sochou Buddhy sedici v lotosove pozici a pote vicero mensich chramku okolo. Behem odpoledne na obzoru cela obloha opet potemnela blizici se bourkou a bylo nacase se vydat autobusem opet zpet. :-)
Cely Ladakh je opravdu nadherny a chtel bych tu podniknout jeden trek zhruba na 7-9 dni vedouci pres dve sedla v 5000m a pote vicero mensich vyletu okolo. Hodne zalezi ale na pocasi, tak zatim podnikam spise mensi. Do vice oblasti je potreba specialni povoleni kvuli blizkym hranicim s Pakistanem a Cinou a stale obcasne probihajicich bojich, presto priroda, lide i kultura je neskutecna a opravdu nadherna. Jhuley!
[tradicni pozdrav, dekuji, prosim, prani pekneho dne]
Pokracovani opet priste..