DEN 7-20 Annapurny cast I

den 7-20 Annapurna circuit - cast I

Tento clanek budu postupne aktualizovat, mel jsem ho jiz napsany ale spadla el a nic se neulozilo :-(

Pote, co jsem vyridil vsechny povoleni a formality, jsem se v nedeli, 7. den me pouti, vydal mistnim autobusem do Besi Sahar. Cesta mistnim autobusem byla divoka, male sedacky pro Nepalce, vezlo se vse ..kanystry smetaky a buh vi co vsechno. Na kazde zastavce priskocila dalsi polovina vesnice a clovek byl po cele ceste poradne vykodrcany [v Nepalu neni zas tolik asfaltek,takze autobus casto jede po prasne ceste s balvany a vymoly a obzvlast v horach kazdou chvili nad propasti]. Cesta trvala neco pres 6h, kdyz jsem se ocitl na zacatku svoji pouti a u prvni kontroly vsech povoleni a dokladu ke vstupu atd. Z Besi Sahar [820m] jsem se vydal po prasne ceste do Nadi Bazar [kus do hor vede jeste jakasi prasna sterkova cesta pro dzipy, pote jiz nejsou zadne cesty, jen uzke horske stezky]. Prespal jsem poprve v jakesi kovove narychlo zbouchane ubytovne a tesil se na pristi den, co prinese. Vsude okolo mne se cim dal tim vice zvedaly horske stity, buracejici reka byla casto po mem boku a jen jeden nadhernejsi pohled za druhym. Z Nadi Bazar zacalo vetsi stoupani do Bahundanda, jedno nekonecne stoupani, tezky batoh na zadech.. priznam se bez muceni, ze tento den jsem mel v jednu chvili hodne co delat. Telo nebylo zvykle na tak prime stoupani a jeste s poradnou zatezi. Nicmene pote uz se nejak opet aklimatizovalo a zvyklo a postupoval jsem celou dobu na ceste velmi rychle [leta putovani se zurocily]. Stezka vedla okolo obrovskych vodopadu padajici odkudsi z vysin a s hukotem mizici v soutezce dole. Dosel jsem az do Gyamche a cestou pobliz jednoho maleho vodopadu konecne nalezl i svoji novou hul, ktera mi byla po mnoho dalsich dni vernou oporou. Prvni dva dny jsem se nalezal i v tropickem pasmu, takze vsude rostly roztodivne kvetiny a rostliny s nadhernymi kvety. Okolo mne se rozkladala mala policka mistnich, ktera terasovite stoupala az kamsi navrch hor. Z Gyamche jsem dorazil az do Danakyu [2200m] a prvne jsem zacinal vidat spicky vecne zasnezenych vrcholu. Policka zmizela a nahradil je smiseny les. Clovek prochazel po uzkych cestach, casto stometrove propasti byly jen jeden spatny krucek od nej. Na stezkach casto byly karavany malych koni prevazejici naklad od vesnice k vesnici nebo jen nosici nesouci ohromne baliky se svym nakladem. Nekdy to bylo docela divoke se vzajemne vyhybat, ale clovek si az povazlive rychle zvykl, ze jde bez jakehokoliv jisteni a je jen jedno klopytnuti od stametrovych padu do propasti a bourlive reky kdesi dole a vubec mu to ani neprislo. V Danakyu a za nim uz zacinal byt clovek v primem obklopeni bilych velikanu a v jejich spolecnosti uz pote kracel stale.

Cesta zacinala v Besi Sahar v 820m a behem nekolika dnu neustale stoupala az k nejvyssimu prusmyku na svete Thorung La ve vysce 5416m. Z Danakyu jsem dorazil do Chame, jakesi vetsi vesnice, kde jsem mel dokonce i signal a pote dalsi den stoupal stale vys a vys az uz jsem chodil i po snehu a uplnych pustinach a poustni krajine jen se zakrslou tundrou. Cest bylo z Chame vicero a ja si zvolil jednu vedouci pred Upper Pisang a Ghyoru, protoze cestou se melo nachazet vicero poutnich mist a stup. Jake bylo ale me prekvapeni, kdyz jsem dorazil do Upper Pisang a zjistil, ze je to uplny Ghost Town a nikde nikdo. Bylo to poustni mesto bez jedineho zivacka a ja byl vyprahly a nemel ani kapku vody. Nastesti se objevil jeden chlapik a dal mi kus prevarene.

Bezne totiz v horach neni mozne pit stejnou vodu, co piji mistni kvuli nejakym bakteriim a je mozne bud jen pit balenou a nebo v nekolika vesnicich po ceste jsou tzv. safe drinking water station, kde za poplatek si muze clovek vodu doplnit. Vesmes je to ale oboje docela drahe a ne uplne vzdy dostupne. Zde jsem jednou v nejkrizovejsi chvili zkusil mistni vodu a dalsich 5 dni jsem mel poradne bolesti bricha a hodne co delat se toho zbavit. Ma cesta z Upper Pisang vedla tundrovitymi planinami s vyhledy na vrcholy Annapuren a jednim ledovcem za druhym.. Jake vsak bylo me prekvapeni, kdyz me cesta zavedla pod horu a jen jsem videl el. vedeni jak stoupa az kamsi nahoru a vesnici neni ani videt. V duchu jsem si rikal, ze tohle proste nemuze byt moje cesta.. no, byla :-D .. a dalsich par hodin jsem stravil primym stoupanim do vrchu a vesnice stale nikde.. Stezka i reka dole se zmenily jen v male nitky.. a vesnice porad stale nikde. Sotva jsem se plouzil a o kazdy krok vazne bojoval az jsem konecne dorazil k obri stupe navrchu a dalsi poustni temer liduprazdne vesnicce, Ghyoru [3730m]. Nechtelo se mi tam zustavat a tak jsem vicemene jiz po vrstevnici pokracoval dale. Uzka stezka a pode mnou vice nez 500m dlouhy pad dolu a jen nadherny vyhled na krajinu pod sebou i ohromne masivy okolo sebe. Byl jsem unaveny, slunce se jiz sklanelo k obzoru kdyz jsem dorazil do Ngawal, poustni vesnice ve 3800m. V teto vysce se jiz vetsinou zacina projevovat tzv horska nemoc /AMS/ [nedostatek dechu, malatnost a slabost, poruchy spanku az poradna nevolnost, halucinace atd. pokud clovek nesestoupi nize muze az v krajnim pripade zemrit]. Nastesti ja jsem vecer spal jako zabity a zadne projevy jsem nezaznamenal. Dalsi den jsem po hodne nezretelnych stezkach slezl kousek nize do udoli, kde byli vesnice Braga a centrum oblasti Manang. Cesta byla mizive znacena [popravde nikdy nejak moc neplytvali] a stezek spoustu, takze nezbyvalo nez stopovat otisky v prachu a sledovat hromadky od koni-osliku nebo sem tam pohozeny odpadek od turistu. Vetsinou mam docela dobry smysl pro orientaci, ale Nepal mi daval solidne zabrat kazdy den. :-) Nastesti jsem nejak nalezl spravnu cestu, jen jsem byl stale bez vody a slunce bylo nemilosrdne. Nakonec v Braze mi jeden guide odprodal kus prevarene vody a mohl jsem dorazit az do Manangu [dalsi safe drinking water station] a doplnit zasoby.

Jiz behem prvnich dvou dnu i kdyz jsem se mazal jsem byl hned spaleny, casto se clovek uplne smazil na slunci a zaroven umrzal, kdyz zavanul ledovy vitr odkudsi z ledovce. Tento naprosty kontrast je mozna opravdu snad jen v Himalajich, byt spalovat a zaroven umrzat. :-))

V Manangu[3600m] jsem se zdrzel jeden den navic kvuli aklimatizaci na novou vysku, nekdo se zde zdrzuje az 3 dny, nekdo nemuze zustat jiz ani v teto vysce. Muj den "volna" jsem chtel stravit vyletem-vyslapem k Milarepove jeskyni, ale mel jsem nakonec pocit, ze je to jen podvrh a tak jsem se vypravil k Ice lake. Na mape to vypadalo kousek a ze za chvilku budu zpet. V realu jsem videl vrchol hory, vylezl na ni a uvidel dalsi vrchol stejne velky jako ten, co jsem prave prekonal. Rikal jsem si dobre.. to uz znam z Ghyoru, za tim druhym uz to bude... Za druhym vrcholem byl ale vrchol treti a stado jaku vesele okusujici ridkou vegetaci. Vyskrabal jsem se na dalsi vrchol a tam uz byla jen pustina a dalsi vrchol. Byl jsem hrozne unaveny, nadaval na celou horu a uz jen ze setrvacnosti pokracoval k dalsimu vrcholu. Tam uz zacal i snih. Lezl jsem k dalsimu vrcholu a tam uz stoupani nebylo tolik ostre a brzy se objevilo ledove jezero. Ve skuecnosti to bylo spis male jezirko pokryte snehem, byl jen maly rozdil mezi snehem vedle a Ice lake. Nicmene vyhled odtamtud byl dechberouci. Manang dole v udoli byl jen jako mala tecka a clovek skutecne naplno vnimal jak vysoko je. Vsichni zname obrazky hor, ale skutecne tam byt a poznat jejich vysku na svem tele.. teprve pote clovek skutecne vidi a plne vnima jak ohromne hory to jsou. :-) Ice lake je zhruba ve vysce 4700m a bylo to prime neprerusovene stoupani, trvalo mi okolo 4h tam vylezt [takto vypadal muj odpocinkovy den]. :-D Vyhled stal ale za to. A jeste jedna vec na tom byla dobra, potkal jsem jednu Nemku s guidem,porterem v jedne osobe a nakonec jsme se spratelili a zbytek hor absolvovali vicemene pohromade.

Vsuvka

[porter] - nosic, vetsinou nosi nejvetsi batohy nekdy i vicero; [guide] - pruvodce, zna stezku a domlouva ubytovani atd.; [lodge, guest house, hotel] - ubytovani pro trekare, vetsinou jedna mistnost dve postele, nekdy s elektrinou, v horach pozdeji vzdy za poplatek, spolecna sprcha a zachod, vyjimecne i tepla voda.

Vetsina turistu je v nejake organizovane grupe zprostredkovane nejakou agenturou a maji vlastni nosice i guidy, kteri se o vse staraji a lide nesou jen male batuzky. Dale je mozne potkat mensi skupinky o 2-5 clenech, take maji vzdy pruvodce nebo nosice, casto oboji v jedne osobe, zalezi na velikosti skupiny a sami nesou opet jen lehci zatez. A pote jsou velmi velmi vyjimecne k videni trekari, kteri jdou sami bez vsech pruvodcu a nosicu jen s mapou ci kniznim pruvodcem, a vse nesou na svych bedrech, je to ale spise rarita a mistni se vzdy velmi podivuji necemu podobnemu.

Zpet k Ice lake. Hodne lidi se k nemu vyda, ale velmi zahy se otoci zpet a skutecne k nemu tento den dorazilo jen asi 6 lidi. :-)

Jeste jedna vsuvka, kratkych seznam mych Himalajskych pratel:

- "two english gentlemen" jak jsem si je nazval, dva britove po padesatce, jeden z nich absolvoval tuto trasu pred 30 lety a podle jeho slov "jsem si nejak nevsiml, ze to bylo tolik do kopce" :-D super chlapici, potkal jsem je v Gyamche a pote den co den az do Manangu, kde zustali ale dele a nakonec je nahodou potkal zpet v Pokhare.

- "american couple", Mathew a Kathrine, bylo jim okolo 29 let a jsou uz 7. mesic na ceste kolem sveta. Zacali letem do Portugalska a procestovanim po zemi celou evropu a pote dale do Ruska, Mongolska, Ciny, Tibetu, jihovychodni Asie, ted do Nepalu a pote maji v planu do Thajska a Japonska a nekdy napodzim po roce zpet domu. Opravdu super lidi, se kterymi jsem se vice zacal bavit za Danakyu a pri spolecnem zdolani Ghyoru [nikdo jiny tam nebyl, vsichni sli spodem] a spolecne se s nimi vidal az k prusmyku. Bohuzel jsme se pote jiz nesetkali a nestihli vymenit kontakt :-(

- dva Francouzi, Sebastian a Lionel, poznal jsem je za Manangem a naposledy videl za prusmykem v Muktinath. Naucili nas par karetnich her a travili jsme spolecne vecery.

- Janine, Nemka zhruba v mem veku, mela sebou guida,portera v jedne osobe. Vice jsme se zacali bavit az pri zdolani Ice lake a pote uz putovali vicemene pohromade

Pote jsem se potkal a vidal se spoustou lidi, ale bud jsme spolu stravili jen par dni a nebo se jen vidali a nikdy poradne nebavili, techto par byli skutecne mi pratele na ceste v Himalajich.

...a pokracovani Z Manangu k prusmyku a dale zase nekdy priste.. zachvili vypnou elektrinu :-D