Den 62-65 Amritsar
Den 62-65 Amritsar
Brzy rano jsem dorazil vlakem do Amritsaru a jeste chvili se zdrzel na nadrazi a snazil se vyridit nejake listky na posledni mesic meho pobytu [opravdu velka byrokracie]. Kdyz jsem po par hodinach vykrocil z nadrazi, opravdu jsem si uvedomil, ze jsem opet v trochu jinem svete nez dosud. Vsude okolo me se to hemzilo Sikhy s turbany a mladymi Panjabci [cely ten stat nese nazev Panjab a vyznacuje se predevsim obyvateli hlasicim se k sikhismu, ktere je jakousi klidnou kombinaci muslimskych a hinduistickych prvku. Nicmene sami se za hinduisty rozhodne nepovazuji a po dlouhou dobu usilovali uplne o vlastni nezavislost. Jejich nabozenstvi vyznava vzajemne bratrstvi mezi vsemi lidmi, poctive zivobyti, charitu, kdyz ale prijde na vec, stat si za svoji virou i s mecem v ruce].
Jeden riksa me odchytil a za dobrou cenu odvezl az primo ke Zlatemu chramu [nejposvatnejsi misto Sikhu]. Tam mi zabavili moje pohorky [v prostorech chramu a okoli se nesmi nosit boty, mit odhalena kolena ci hlavu] a ukazali cestu ke gurudware [ubytovne pro poutniky za dobrovolny prispevek]. Brzy me vsichni odnavigovali do spravneho mista, kde bylo asi okolo 20 posteli ciste jen pro zapadni turisty. Hned jsem se dal do reci s par dalsimi cestovateli a zjistil, ze v chramu vedle podavaji 24h jidlo plne zdarma kazdemu bez rozdilu [ma to znacit opet vzajemnou rovnost a zaroven tak plni jeden bod sve viry, charitu].
Cela hala s hladovymi poutniky byla ohromna, dlouhe natazene koberce jen cekaly na dalsi prichozi az zaujmou sva mista. Kdyz byla hala plna, roznaseci zacali plnit talire ryzi, plackami, dalem, sabdzim ci khirem. Bylo to opravdu az neuveritelne, takova spousta lidi [venku se uz sbirala dalsi obri skupina lidi] a vsichni sedi na rohozich jeden vedle druheho, sdili spolecne jidlo.. Opravdu dobra myslenka a jen jsem to s poradnym zaujetim pozoroval. Po jidle jsem se vydal do prostor samotneho chramoveho komplexu.
Cela architektura byla opravdu pekna, jakasi kombinace arabskych prvku, kupoli a sloupu s lehce britskou kolonialni, nicmene naprosto harmonicka. Cely areal ma ctvercovy tvar uprostred s jezerem nesmrtelnosti a uprostred nej se Zlatym chramem, kde je umistena posvatna kniha Sikhu. Vsude se neustale linula klidna hudba recitatoru posvatne Knihy [pripominajici arabskou hudbu], uplne vybizejici k poklidnemu usednuti na brehu jezera a oddavani se meditacim.
Co me mile prekvapilo, vsude ve meste se narozdil od jinych mist v Indii nesnazili cloveka oskubat ci nejak osalit, ale meli jasne a levne ceny vsude stejne pro vsechny [opet vychazejici ze sikhismu, nabit majetek poctivym zpusobem]. Byla to opravdu mila zmena oproti neustalemu handrkovani o kazdy petnik.
Po obvodu chramu se nachazel i park a cele misto bylo opravdu pekne. Mesto okolo uz nicmene za mnoho nestalo, ulice byly opravdu spinave a at jsem je prochazel na svych toulkach z jedne strany mesta na druhou, nic zajimaveho v nich opravdu nebylo. Vse se koncentrovalo jen v chramovem komplexu. Ve meste bylo nicmene jedno misto, ktere se opravdu nezapomenutelne zapsalo do indicke historie.
Za dob Ghandiho, kdy byla jeste Indie pod britskou nadvladou, vybizel obyvatele k poklidnym nenasilnym demonstracim. Britum se to nicmene prestavalo libit a pri jedne takove demonstraci konajici se prave v Amritsaru, obklicili s 50 vojaky vsechny demonstranty [kteri se sotva sesli, mluvci ani slovo jeste nepronesl] a zahajili ostrou palbu. Uzavreli vsechny vychody z maleho prostranstvi a strileli do lidi bez rozdilu. Ti se snazili ukryt ve studni uprostred, ale kulky si je nasli i tam, nebylo uniku. Britove se snazili dlouho tuto udalost ututlat pred indickou spolecnosti, nicmene kdyz to nakonec vyplulo napovrch, primelo to Ghandiho vyzvat celou Indii k nespolupraci s Brity a bojkotovanim jejich obchodu [vyuzivanim lokalnich] a dalsim nenasilnym patriotickym cinnostem, ktere nakonec primely Brity k definitivnimu odchodu ze zeme.
V miste onoho prostranstvi je dnes postaveny pamatnik a mladi Indove se tam s usmevem foti, jako kdyby se nic nestalo. Musim rict, ze cele misto na mne velmi zapusobilo, jen co jsem prichazel uzkou ulickou, videl ryhy po kulkach uz jako kdyby se ve me odehravala cela udalost znovu. Kdyz jsem prisel na prostranstvi a pote i ke studni, opravdu jsem citil hluboky smutek a sounalezitost s padlymi Indy. Vsechny nedockave indicke vyletniky, kteri se se mnou opet chteli fotit, jsem jen odbival a v duchu si rikal, zda jsem jedinny kdo skutecne vi, co se tu stalo.
V ubytovne jsem potkal spoustu novych lidi, cestujicich opravdu dlouho, nekteri z nich jiz leta po celem svete. Bylo to zajimave byt ve spolecnosti podobnych lidi, v Nepalu vsichni sli jen do hor a hura zpet do jejich zemi, nicmene zde byli lidi, kteri cestuji mesice a leta po vsech moznych zemich, jejichz domovem je jen batoh na jejich zadech.. opravdu dobra spolecnost. :-) Dal jsem se dohromady s vicero z nich a protoze vetsina mirila pozdeji smer Dharamsala, nase spolecne cestovani mohlo vesele pokracovat i tam.
Jeden den jsem se vypravil na hranice s Pakistanem vzdalene asi 30km od Amritsaru. Kazdy den se tam kona specialni obradne uazvreni hranic z jedne strany v podani indicke a a z druhe strany v podani pakistanske armady. Je to vskutku jak Indy tak turisty vyhledavana udalost a i kdyz se kona kazdy den, tribuny byly uplne plne a jen diky tomu, ze jsme byli turisti jsme se mohli dostat blize do VIP casti :-) Samotna akce je spojena se skandovanim “Hindustan!” na jedne strane barikady a s “Pakistan!” na druhe. Ze zacatku vsude hraje hudba, dole mladi tancuji, pozdeji zacne skandovani a obradne zavirani hranic. Vojaci napochoduji jako kdyby je nekdo natahl na klic, vykopavaji nohy co nejvyse a hazi zurive vazne obliceje na vsechny strany a jejich kniry se jen chveji. :-D Stahnou vlajky a pote spolecne s pakistanskymi protejsky zavrou brany-hranice. Cele je to spise humorna nez vazna zalezistost, ale rozhodne jsem vyletu nelitoval :-D
Amritsar byl tak trochu jako splneny sen, ubytovani zdarma, jidlo zdarma, filtrovana voda zdarma, dokonce i stanky Nescafe nabizejici vsechny typy kavy dokonce i ledovou kavu za velmi levne ceny.. Behem meho pobytu jsem vyzkousel i par mistnich specialit “matka kulfi”, zmrzlina udelana z kondenzovaneho mleka ci “kulcha” jakesi plnene placky, oboje bylo velmi dobre. Nicmene po par dnech si clovek cim dal tim vice zacinal uvedomovat, ze vse je opravdu jen o Chramu a jeho okoli a jinak ve meste samotnem toho neni moc co delat a ze je treba se opet vydat na cestu dal.