Den 58-61 Delhi

Den 58-61 Delhi

Prvni den v Dilli jsem travil hlavne obhlidkou okolnich ulic a co vsechno je ci neni v dosahu. Ubytovani jsem nasel na Main Bazaaru, spinave a docela rusne silnici pobliz nadrazi. Brzy jsem vychytal co je pobliz a zacal planovat co a jak podniknu nyni dale, stejne tak i jak dat nejlepe dohromady muj posledni mesic me Cesty, srpen, kvuli vyrizeni listku na vlak, letenek atd. Mohl bych prodlouzit jeste o nejaky tyden sva viza, ale mistni kancelare se tvarili klasicky indicky, ze kdyz bude uplatek vse pujde hladce a kdyz uplatek nebude.. No tak ci onak jsem se rozhodl dale neprodluzovat. Na mistni kulturu jsem si nicmene uz docela zvyknul a uz si to tu uzivam, zhruba od Haridwaru prisla ona aklimatizace. :-)

Jinak abych odpovedel i na nejake dotazy, co se tyce indicke krajiny, cely sever je jedna velka rozpalena placka. Indove tam maji sve policka, ale je to jednoduse vyprahla sucha krajina podobna stepi [ktera se s prichodem monzumu znacne promeni, zatim je ale spise polopousti]. Od Varanasi az po Bodhgayu ci Rajgir, jen rovina. Rajgir byl v tomhle trochu vyjimkou, protoze byl cely obklopen malymi horami tvorici tak jakesi uzavrene skryte udoli, akorat pro byvalou metropoli cele severni Indie, jinak ale opet rovina. V Haridwaru a Rishikeshi se nicmene uz zvedaji uboci Himalaje, je to sice pouze jen predhuri, ale zmena je to velka. Vsude jakesi mensi lesy a poradne se zvedajici zelene hory. :-)

V Dilli byly znat obrovske rozdily v jednotlivych ctvrtich, okolo Main Bazaaru rekneme trochu vice turisticka, ale jinak bezna Indie. Nicmene na Connaught place pobliz, to bylo jako vkrocit razem rovnou do Evropy. Vsude okolo prosklenne vyskove budovy, na kazdem kroku manazeri v perfektne padnoucich kvadrech [dokonce i sikhove s turbany], zapadni restaurace.. Opravdu opet kompletne jiny svet. Kdyz jsem jim prochazel ve svem zaprasenem od slunce vysisovanem triku v roztrhanych kratasech a taskou pres rameno.. pripadal jsem si trochu zvlastne a nepatricne [zustavat tam dele tak si brzy poridim aspon cistou kosili a kalhoty :-D ]. Vse okolo mne bylo ciste a nablyskane, nicmene opet staci par kroku do dalsi ctvrti a jsou tam opet slumy a spina, odpadky vsude v ulicich. Bylo hezke nachvili zajit do KFC, dat si tam zmrzlinu, uzivat si na vterinu zapadniho komfortu vypolstrovanych sedacek, klimatizace.. ale cim dele jsem se zdrzoval v teto ctvrti, tim vice jsem se radeji vracel do “normalniho sveta” bezne Indie tam venku.

Jeden den jsem potreboval opravdu sedet nad pruvodcem a poradne vse planovat a najednou jsem potkal maleho kluka a ten mi dal tip na jednu “americkou knihovnu”. Nakonec se z toho vyklubal British council. K tomu mam jeste jednu mensi story. Celou dobu nosim pri sobe nuz, protoze se docela hodi na ovoce a jednoduse je dobre jej mit. Tento den nicmene jsem prochazel nejakym podchodem branem jako shopping mall a hned jsem musel projit skrz ramovy scanner jako na letisti. Nuz byl v me kapse, vysledek ani pipnuti. :-)) Stejne tak kdyz jsem odchazel. Kdyz jsem dorazil do British Council musel jsem se napred zaregistrovat a projit jednim ramem, druhym ramem, vse mi zrengenovali. Nicmene ani jeden ram ani nepipnul a ostraha vzala i prirucni scanner na kovy a dokonce prejel primo nad kapsou s nozem a nic :-D Musim rict, ze kdybych zil v Indii asi bych mel o svou bezpecnost trochu obavy :-) ted me to cele jen pobavilo.

Kdyz jsem prosel klasickou indickou byrokracii a konecne se ocitl v klimatizovane knihovne, opravdu jsem byl vdecny, ze jsem na ni dostal tip. Venku bylo poradne vedro a uvnitr prijemna klimatizace se opravdu hodila. Stravil jsem tam asi hodinu a pul a naplanoval, co bylo treba, kdyz si me ostraha znovu nasla a jestli jsem clenem. Tak jsem jim jen zamaval visitor ID a sdelil, ze jsem vskutku jen navstevnik, nacez mi rekli, ze navstevnici mohou zustat pouze 30 min a at opustim budovu. :-D Tak jsem se tedy sbalil a sel, ale prislo mi to cele opet lehce usmevne, ze si me nasel zahrabaneho mezi regaly a hned musel zkontrolovat jak ze dlouho uz tam jsem nebo ne. :-)

Hodne jsem pote chodil ulicema a chtel najit nejaky park, az jsem nakonec narazil na jeden docela pekny chram se zahradou tak jsem se tam chvili schoval pred vsudypritomnym zarem. Pozdeji jsem objevil i krestansky docela pekny kostel “Church of sacred heart”. Bylo docela zvlastni videt par Indu, jak se prisli pomodlit a posedet nachvili v lavicich. Jsem tak velmi zvykly je vidat v hinduistickych vravach a velmi excentrickych oslavach jejich bohu, ze mi to prislo opravdu trochu podivne spojeni, ale proc ne. :-)

Dalsi den jsem vse dokoncil, stravil opet vicero hodin na internetu, abych dal do kupy dalsi clanky a navecer sednul na vlak do Amritsaru. Ve vlaku jsem nasel sve sedadlo plne obsazene mistnimi vojaky, kteri by meli spravne prochazet vlak a kontrolovat zda je vse OK. Tak jsem sedel par hodin na sedadle vedle spolu s indickou rodinou a jen sledoval jejich vzajemne interakce a prislo mi to docela pekne. Jeden se usmival na druheho, vzajemne zertovali a bylo videt, ze se maji opravdu radi. Kdyz se vecer nachylil, premyslel jsem, jak se zbavit vojaku a ziskat sve misto na spani zpet :-D Vetsina z nich sla uz za svoji praci, ale jeden precejen zustal a ne a ne jit pracovat. Nakonec se jeste v kupe vedle cosi stalo a pribehla mlada Indka se slzama v ocich a sedla si hned vedle, tak ji zacali hned vsichni okolo konejsit a davat opet dohromady [opravdu pekne, jakou najednou vsichni projevovali sounalezistost]. Nakonec o neco pozdeji jsem naznacil vojakovi me umysly a ten ze jeste 10min a OK. Tak jsem mu dal cas a on se pote usmal, potrasl mi vrele rukou a sel si po svych a cele me kupe slo spat. Nekteri ani nemeli sedacku a tak museli spat na zemi. Mlada Indka nakonec jen sedela na cipu sedacky, ktere ji uvolnila rodina, taktez nemela zadne sedadlo, kde spat. Vlak uhanel do noci a ja brzy padnul do rise snu.