..aneb s úsměvem jde všechno líp! :-)

Den 54-58 Rishikesh

11.05.2012 16:58

Den 54-58 Rishikesh

Dalsi den jsme jen sedli na autobus do Rishikese a brzy asi neco pres hodinu, jsme se ocitli na nejakem jejim predmesti, kdesi na krizovatce. Brzy se objevila nejaka autoriksa, co nas odvezla do severni casti mesta. Chlapik si zas myslel, kolik z nas nebude mit, ale nekolikrat jsem mu opakoval ve vsech formach kolik mu dam a on souhlasil, nakonec byl zda se prekvapen, ale souhlasil a my uz ho dale neresili. Zasli jsme do nejake mensi restaurace, kde se dusovali, ze to nebude tak moc “spicy” [ze je indicka iluze vyborna je naprosta zapadni iluze, indicka kuchyne je nehorazny humus, kdy kazde jidlo je jen ciste tak moc prekorenene a palive, ze je nepozivatelne; cokoliv co jedi je palive a poradne a pokud neni, tak alespon smazene ci presolene; at jsme doted zkouseli cokoliv, byl to humus a jen jedno zklamani za druhym; Indicka kuchyne muze byt dobra, kdyz se tam da tak spetka toho co tam Indove bezne hazi /a to mi bezne palive veci nevadi/ a ma to tedy jeste nejakou chut nez jen palive placky k jeste vice palive polevce a ryzi..proste jsou to blazni] a k nasemu velkemu prekvapeni to skutecne poprve za celou dobu bylo pozivatelne, palive, ale v unosne mire a dobre. Nasli jsme brzy I ubytovani za velmi dobrou cenu a uplne nejhezci za celou dobu. Navecer jsme se sli jen trochu projit ulickama a okolnima ctvrtema.

Dalsi den jsme si udelali vylet k nejakemu posvatnemu mistu, ktere melo byr podle pruvodce opet kousek, ale nakonec to bylo celodenni splhani s dalsimi Indy stale vyse do hor az se to nakonec zlomilo a na druhe strane hory jsme sestoupili do udoli, kde mel udajne Siva vypit jed a od te doby mit modry krk. Poutniky a jejich nabozenskym skandovanim se to tam jen hemzilo, my jsme samotnou vesnicku spise obesli a zasli ke chramku nad nim, s ohmy na zabradli a odtud jen slyseli nabozenske skandovani s poradne dlouhe fronty ke chramu dole ve vesnici [neverici do  chramu nesmi, navic tam bude urcite stejne jen obvykly Sivuv patnik milionkrat pomazany, tak jsme toho ani nijak zvlast nelitovali. Dali jsme si kazdy v jine restauraci jidlo [ prubezne me trapi a pote zase par dni netrapi strevni veci, tak jsem chtel neco jednodusiho co meli jinde, ale nemeli zase co chtel Lada :-)] a vydali se opet zpet do sedla a pote po ceste zpet do Risikese kdesi dole.

Lada si pote koupil I nejake ovoce a v dobre vire si je zacal loupat s kravkou vedle a ze ji bude davit slupky.. coz o to, slupky si krava vzala, ale kdyz videla, ze muze mit papaju celou, byla to pro ni jasna volba a najednou z mile kravky se zmenila na rozlicenou bestii a my meli co delat ji udrzet a zachranit aspon neco z Ladova ovoce. Lada a kravy je vubec vecny pribeh, tu jindy Lada sel a zas nejakou videl, tak ji zacal pratelsky drbat [krava nic], tak si rikal jak se ji to libi a pokracoval s jeste vetsi intenzitou [tu krave dosla trpelivost a uz se po nem ohnala, ze ho nabere].. a takove history byli stale, jsem si musel vzdy jen smat.

Ve mestecku bylo opet nekolik modernich zapadnich podniku pro turisty vcetne german bakery a opet kontrasty byly neskutecne, chvili v Indii s kravama, chvili v prosklene nalestene restauraci.. Dalsi den jsme si udelali vylet k nejake hore, odkud mely byt videt Himalaje. Pruvodce tvrdil, ze je to 10km, vydali jsme se tedy na cestu, slip o jakesi silnici a doufali, ze je to ta spravna az jsme potkali dva mnichy a ty nam vysvetlili troche sloziteji kam musime zahnout a k cemu dojit, odkud jezdi pote autobusy do vesnicky pobliz hory [jit tam pesky cire blaznovstvi]. Dosli jsme po nejake dobe na jednu krizovatku, kde nam mistni pomohli stopnout spravny bus a uz jsme jeli. Jen se ukazalo, ze misto neni 10 ale 25km daleko [Haridwar byl okolo 30] a ze kdo vi jestli stihnem navrat, protoze jeste z vesnicky to melo byt dalsi pruvodcovi 3km realne kdo vi. Autobus serpentinami stoupal stale vzhuru az jsme dojeli do vesnice a Lada mohl poprve v mensim meritku spatrit velikost predhuri Himalaji a hluboka udoli kdesi dole. Chvilicku jsme se jeste motali, ale brzy nasli a vystoupili az k chramku navrchu odkud byl rozhled siroko daleko.

Vse sice tonulo v huste sedi, ale I to co bylo videt, bylo okouzlujici. Chvili jsme se zdrzeli a jen se kochali krasami, sehnal jsem I kokos, tak jsme ho chroupali a jen hledeli na stity na severu obcas vykukujici z mlhy. Stravili jsme tam par hodin a pote zamirili zpet do vesnicky, kde jsme chytli posledni autobus zpet do Risikese. Jel po serpentinach opet jako blazen, nicmene nevyklopil nas a brzy jsme se ocitli na autobusovem nadrazi, odtud jsme vzali opet autoriksu na sever a zachvili byli v nasi ctvrti.

Naposledy si jeste prosli mista okolo, zasli jsme opet do restaurace, kde nam to udelali pozivatelne a Lada si tam dal velke thali [na oslavu jeho posledniho vecera] a ja o neco mensi a stejne jsme se potom nemohli ani hnout kolik toho bylo :-)

Dalsi den brzy rano jsme sli k vode dat si nejake ovoce k snidani a ja si tam ponoril hlavu do Gangy [cele misto je posvatne a povazovane za prameny Gangy; nohy a ruce uz jsem stihl jindy], koneckoncu ten den jsem mel narozeniny a kdy jindy byt osvicen. :-) Pobrali jsme veci a vydali se autobusem zpet do Haridwaru a pote vlakem do Dilli.

V Haridwaru jsme si chteli dat batohy do uschovny, ale indicka byrokracie nam opet jednou prekazila plany, tak jsme si je nesli a preckali cas v nejakych bistrech pobliz. Odpoledne jsme dali posledni sachy a karty a vlak se brzy rozjel smer Dilli a Ladovo letiste. Ve vlaku v 18:30 mistniho casu jsem oslavil I sve narozeniny, jeden roznasec caje prochazel zrovna v tu spravnou chvili, tak to bylo i s pripitkem. Kdepak bych si pred rokem pomyslel, ze je budu slavit kdesi ve vlaku miricim buh vi odkud buh vi kam, kdesi v Indii. :-)

Vecer jsme prijeli do Dilli na nadrazi si dali jeste nejake jidlo a brzy se rozloucili [jak jinak nez v oblezeni 20 riksaku nabizejici nam sve sluzby a cekajici co se z toho vyvine], inu v Indii clovek neni opravdu nikdy sam [az mi to prislo vtipne, kruhovy dav okolo nas a my se jen loucime]. Lada sehnal nejaky odvoz za prijatelnou cenu, co ho nakonec vyklopil nekde uplne jinde ale na autobusu a ja jsem sel pesky do noci, cestu jsem sel jednou pres den a riksaci chteli mraky penez, coz se zase nechtelo me. Nakonec nekde v nejake ulici o 2km dale me nejaky cykloriksa precejen nabral za rozumnejsi peniz, kousek me priblizil a ja se v noci plouzil Main Bazaarem a hledal ubytovani z pruvodce. Ceny opet poradne vzrostly ale nakonec jsem v nejakem malem zablesenem hotylku v postranni ulicce precejen nocleh nasel. Prostor byl akorat na postel, sprcha byla jen dira ve zdi.. no chtel jsem se hned  dalsi dny prestehovat.. Kdyz jsem ale videl dalsi pokoje jeste za vyssi cenu, jednoduse se ukazalo, ze to moje neni zdaleka tak spatne jak jsem si myslel, tak jsem par dni zustal a udelal nejake plany na mesice pristi.

Dnes den 61 se zachvili vydavam do Amritsaru a pote do Dharamsaly a Manali.. zase se nekdy ozvu.

Kontakt

Poutník na Cestě

tom.poutnik@gmail.com

na Ceste..

..holub Himálajský

Vyhledávání

ॐ Óm mani padmé húm © 2012 - 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode