Den 48-56 Amazonie

V hostelu jsme marne na internetu hledali, kam jit, jakym smerem se vydat - chteli jsme zazit autenticke prostredi dzungle a tradicni samany a ritualy. Jediné, co jsme nasli bylo nepreberne mnozstvi polo-ezoterickych center s wifi a bazeny pro Americany slibujici Ayuhuasca ceremonie a retreaty za stovky az tisice americkych dolaru. Nakonec me napadlo se poptat par lidi v hostelu a jeden z nich skutecne o miste vedel. Skryte hluboko v dzungli zije komunita lidi, kteří se venuji tradicnim samanskym ritualum a ceremoniim. Shodou okolnosti tam druhy den vyrazel, ale něco za něco. Stalo me to nakonec koupit si od nej nahrdelnik s jaguarim zubem. 

Další den jsme se s Jaimiem (Australenem, se kterym jsem cestoval na lodi jiz z Tarapoto) vydali za podivnym chlapikem colectivem k jakesi vesnici a po neznacene ceste hluboko do dzungle. Cesta vedla stále dal a dál az jsme narazili na malou odbocku s cedulkou a po dalsich 40minutach dorazili k prvnim chramum a stavbam roztrousenych po dzungli. Komunita je slozena z lidi z celeho světa, rada lidi tam zije trvale, rada lidi byli cestovatele jako my. 

Každý jsme si nasel matraci a moskytieru - spalo se na vyvysenych patiich se strechou, ale jinak zcela otevrene okolni dzungli. Zadna elektrina, jen ohen a svicky. Voda a koupani v rece uprostred pralesa a chozeni primarne naboso. Jednotlive stavby a chramy byly spojeny spletitou siti malych stezek. 

Komunita pestuje vlastni plodiny, mají filtry na vodu ci ji prevaruji, a jsou takrka zcela sobestacni. Zaroven tam s nimi zije i rada mistnich indianu. Každý den se vsichni podili na praci pro ostatní od práce v lese, přes sazeni policek az po vareni. Bylo to jako vstoupit do magickeho světa bez casu a velmi rychle jsme si na nej zvykli. 

V komunite jsme stravili nakonec něco přes tyden. Měli jsme docela stesti, protože zrovna tento tyden se rozhodli vyrabet veskerou "medicinu" z posvatnych rostlin na cely rok a to zcela tradicnimi zpusoby. 

Podileli jsme se tak jiz první vecer na vyrobe Mambe - prasku z listu koky, který se smisi s popelem a dalsimi prisady. Clovek vlozi pote aktivacni prisadu do ust a vsype si tam prasek. V ustech se postupne vytvori koule, která se necha v koutku a slouzi udajne k vetsi koncentraci a energii. Sebrane listi se nejprve susilo v obri panvi a prohazovalo se celou noc. Další dny se pote misilo a drtilo, a zase prosivalo az na vysledny produkt.

O několik dni pozdeji se vyrabelo Rape - tradicni prasek, který si indiani "foukaji" do nosu a obsahuje kuru z rady mistnich stromu a tabak. Opet ma vest k vetsi koncentraci a soustredenemu vnimani. Udajne jej vyuzivaji vždy pro lov. 

Další dny pote byly zavrseny nejnarocnejsi vyrobou a to vyrobou Ayuhuascy. Zacali jsme jiz za svitani sberem listi z jedne rostliny, která obsahuje DMT pro vize. Sbirali jsme a tridili listi cele hodiny, pozdeji jsme nejlepsi listky umyli a pripravili na další zpracovani. Další prisadou bylo drevo ayuhuascy (divoke vino/liana), která je skutecnym ucitelem během posvatnych ceremonii. Drevo se na ritualnich spalcich roztloukalo drevenymi palicemi na jednotliva vlakna. Ta se dale rozebirala na nejmensi casti. Opet se jednalo o cast, která trvala desitky hodin a byla neuveritelne fyzicky narocna. Vsichni se nakonec dostali do jisteho ritualniho transu, kdy ignorovali vlastní bolest a unavu a pokracovali celou noc. Nasledne se cela smes navrstvila v hrncich a varila. Během vseho se lide snazili podrzet pozitivni zamer a meditovali. Ayuhuasca byla nakonec zcela hotova po vice nez 48h od zapoceti procesu.

Krome podileni se na vyrobe jsem travil vice casu v kuchyni, chybelo mi vareni a precejen ne každý den clovek vari pro 25lidi. Zajimavost, jidlo bylo soucasti specificke diety pro podporeni cisteni a zesileni medicin - kompletne vse bylo bez koreni a soli, zadna cibule, cesnek, zazvor, chilli. Zadne umele produkty, pouze zelenina, ovoce a lusteniny. Bylo az s podivem, jak rychle jsme si na to zvykli. I tak jsme se ale neubranili vtipkovani o soli, která nam chybela asi nejvice.

Jeden den jsme se s jednim z mistnich vydali na trek do hloubi pralesa. Ukazoval nam jednotlive rostliny a stromy a k cemu se daji pouzit, zavedl nas i na mensi policko, kde rostlo kakao a kaimito. Kakao ma docela zvlastni tvar a když se rozrizne obsahuje semena obalena bilym slizkym povlakem - lehce jako lichi, ale brutalne dobrym. Snedli jsme jich hromadu. Semena zbavena obalu se teprve pote prazi a vznika bezne kakao, jak jej zname. 

Kaimito je zluta koule, která ma po rozriznuti konzistenci sladke hrusky a chutove vazne stoji za to. Část treku jsme sli po sotva zretelnych cestach a pote jsme zamirili zcela do lesa a nas pruvodce nam macetou prosekaval cestu. Potkali jsme i dva jedovate hady, jeden z nich - smrtelne nebezpecny, člověka zabije "az" za 12h - udajne spousta casu. Nasli jsme i zbytky mrtvoly mensi kockovite selmy. Cely vylet smeroval k nejstarsimu stromu v dane oblasti. Strom byl rovny a majestatny a stary minimalne 500let, jeho koreny byly jako bezne zdi (trojuhelnikovy tvar). Cestou jsme sebrali i kus kury na vyrobu Rape. 

V noci, když jsem se vracel dzungli z jednoho z chramu, jsem obdivoval nadhernou nocni oblohu. Nikdy v zivote jsem je nevidel hvezdy tak zarive a tak blizko. Zadny div, ze se podle nich dokazali v minulosti plavit.

Stripky z meho zivota v dzungli. Každý den rano nas budil v 5h rano neunavny kohout, který nedal pokoj, dokud byl někdo vzhuru. Každý den jsem mel 2 zcela prirodni jidla z vypestovane zeleniny a lustenin (+ snidane, vlocky s bananem a seminky). Přes den jsme několik hodin pracovali, několik hodin sdileli s ostatnimi. Po džungli jsme chodili zpravidla bosi a peclive sledovali stezky pro hady a cesticky mravencu (typ, který se zakousne a nelze sundat nicim, pouzivaji se nekde i místo stehu), pripadne pavouky. Oproti uvodnimu strachu, duvera v dzungli, které byl clovek soucasti. 

Koupali jsme se v prirodni lagune a myli se mistnim blatem. Poprve, když jsem si ho roztiral do vlasu, byl celkem zvlastni zazitek. Prali jsme obleceni za pouziti popela a limetek. Kazde jidlo jsme sdileli v kruhu naší rodiny. Vždy bylo podekovani zemi a vsem kolem nas. Život bez eletroniky. Jedinym svetlem byly vecer svicky ci ohen. V noci a brzy rano neunavni komari, smireni se stipanci - laska k repelentu. V noci casta vyroba medicin trvajici az do druheho dne. Nocni cesty temnou dzungli pouze za svitu baterky. Usinani za zvuku dzungle vsude kolem.