Den 43-47 Plavba do Iquitos
Brzy rano jsme dorazili do Yamariguasu s uslechtilym cilem plavit se na tzv slow boat - nakladni lodi do města Iquitos. Iquitos se nachazi v hloubi Amazonie a je mozne jej dosáhnout pouze lodi nebo letadlem. V meste nas odchytil bodry ridic mototaxi a brzy s nami 3 + nasimi batohy turoval svoji prestavenou motorku do centra k lodnim kancelarim, pozdeji pristavu a opet centra.
V pristavu jsme zjistili, ze všechny lode odjizdi az další den a pouze jedna lod dnes. Zminena lod byla uz ale dost zrezla a jeji rychla inspekce v nas mnoho duvery nevzbudila. Stravili jsme tak několik hodin handrkovanim s ostatnimi kapitany, abychom se k ni nakonec spokojene vratili. Ve meste jsme nakoupili vodu a jidlo na 3-4 dny, hamaky (které se privazi na palube a v nich clovek pozdeji spi) a byli pripraveni vyplout. Jak nam kapitan slibil - jiz za 2h vyplujeme. O 2h pozdeji se ukazalo, ze stále se ještě da na lod něco nalozit, a tak musime chvili pockat - v 18h urcite vyplujeme. Ve 20h jsme byli stále ještě v pristavu, slunce zapadlo a kapitan prohlasil, ze zítra je také den a brzy rano vyplujeme. Spali jsme tedy na lodi v nasich hamakach a prubezne dokupovali vodu a jidlo.
Další den rano po cementu, ocelovych prutech, drevenych latich a obri zasobe melounu - lod stále stala jako prikovana. Postupne pribylo dalsich pasazeru s hamakami. Kapital prohlasil 14h a jedeme. Slunce stoupalo, neskutecne vedro - vzduch se ani nehnul. Clovek jen tupe ziral z okynka do druhé nakladni lodi, kde se vezly slepice. Hodiny a hodiny cekani, tezko rict na co - lod byla uz vazne narvana. Bylo 19h, slunce opet zapadalo a my jsme byli stále v pristavu. Naprosta letargie a odevzdanost osudu. Slepice odpluly, nase lod stále bez hnuti.
Pripravoval jsem se na další noc v pristavu, když zarachotil motor a lod se jako naprostym zazrakem dala do pohybu. Neskutecne nadseni a radost mezi dalsimi cestujicimi. Sedeli jsme na vrchni palube vedle kormidelnika a hledeli do noci na sirokou reku, která se pozdeji stane Amazonkou, na hvezdy na nocni obloze a premitali o zivote.
Vecer jsme dostali i první lodni jidlo - "polivku", vodu smichanou s kondenzovamym mlikem a zbytky ryze od obeda. Lod vyplula a my se tak stali pasazery/posadkou, ktera ma pravo na 3 chuda jidla denne. Bylo dobře, ze jsme měli vlastní zasoby jidla a vody.
První noc jsme konecne pluli a jedna hamaka se houpala vedle druhé a svet byl opet dobry.
Brzy rano kolem 4h nas probudil randal motoru, který rval na plne obratky. Se svitanim se ukazalo, ze jsme v noci narazili na melcinu a nas mensi tanker na ni spokojene zustal. Zkouseli lod roztlacit mensi lodi - bez uspechu. Hodiny jsme stali uvizli uprostred reky. Kolem proplula stredne velka lod, i ona zkusila sve stesti a chtela nas roztlacit. Lehce pohla s predkem lodi, ale stále jsme stali na miste. Zkouseli nas roztlacit 2h, bez vysledku to nakonec vzdali a odpluli. Opet cekani.
Slunce vystoupalo a smazilo do kovove lodi a vzduch se ani nehnul. Letargie a nevedomi, kdy a zda vůbec pojedeme. Po nekolika hodinach priplula mensi lod, která obvykle tahne naklad nebo tankery. Zaklesla se za predek a svete div se, nase lod se dala do pohybu také. Kousek po kousku nas lod dostala po 12h opet do hluboke vody a nas motor spokojene zapredl. Lehky vanek zacal vat lodi a svet byl opet dobry.
Nadsene jsme obsadili vrchni paluby a v zapadajícím se slunci se kochali zelenym pobrezim Amazonie. Nekonecny pas zelene byl pouze vyjimecne narusen nekolika domy mistni vesnice. Vecer jsme opet upadli do spanku a jen se modlili, abychom zase nenarazili na melcinu.
Rano opet kolem 5h nas privital vytrvaly dest, který nabiral na intenzite. Okny dovnitr proudily prutrze deste a brzy se zacala kupit voda vsude na palube. Chopili jsme se smetaku a "vymetali" vodu z lodi ven. Stále nam teklo vice dovnitr nez ven, a tak jsme nakonec plachtou utesnili okna a opet vymetali. Postupne se nam podarilo omezit mnozstvi vody na palube.
Cely den vytrvale prselo a byl to dlouhy a studeny den.
Navecer zdanlive bez duvodu nase lod zastavila vedle rakosi a cekala. Obavali jsme se opet melciny, ale byli jsme uprostred sirokeho proudu Amazonky a toto byl opravdu breh. Cekali jsme tam 4h nez se objevili první vesnicane s lavkami a pozvolna zacali vykladat z lodi ocelove pruty, drevene late a cement. I když se jednalo o pocetny zastup vesnicanu, vykladali dalsich 7h a az hluboko v noci opet motor zarachotil a lod se dala do pohybu.
Druhy den rano opet vytrvale prselo, nic co by nas vyvedlo z miry, a kolem 13h jsme v dali konecne zahledli domy a pristav města Iquitos.
Po 5 dnech na lodi a cekani, bezducheho zirani do prazdna a houpani v hamace to byla velmi vitana změna a celou lodi se neslo nadseni. O par hodin pozdeji jsme skutecne pristali a opet stanuli na pevnine. Vdecne jsme projizdeli mistnim mototaxi mesteckem k nasemu hostelu a byli radi, ze jsme zdarne dopluli.