..aneb s úsměvem jde všechno líp! :-)

Den 40-43 Varanasi a Sarnath

23.04.2012 17:55

Den 40-43 Varanasi a Sarnath

Rano jsem se snazil sejit s Ladou, ale ukazalo se, ze je v jine ubytovne, ale se stejnym nazvem, tak jsme si dali sraz u kostela Sv. Tomase, ktery byl ve meste skutecne jen jeden. Chvili jsem jeste na Ladu cekal, tak jsem zasel zatim na lassi [jakysi neznamy Ind me pozval, ale chtel abych sel pote s nim a moc se mu nelibilo, ze jdu za kamaradem jinam :-)] a pote i caj, kdy jeden Ind ho pripravoval, druhy si cetl noviny a treti lamal uhli. Hned mi zas vsichni chlapici okolo nabizeli, ze maji obchody a ze kdyz cekam, tak mam cas.. [cestou me zazracne odchytil i Ind ze vcerejska] No neustale nekoncici nabidky vseho a kdyz nahodou skonci, prijdou zebraci. Chvili jsem tam jeste cekal a pote se Lada precejen objevil a zamirili jsme k memu guest housu. Ukazalo se, ze jsem za mesic a pul odvykl mluvit cesky a mluvil jsem jen velmi kostrbate, nastesti po par hodinach a v dalsich dnech se uz vse vratilo do normalu, ale chvili to bylo vtipne. :-)

Cestou zpet nas zas oslovovali prodavaci, ale nejakym zazrakem temer vsichni vedeli v te ulici, ze jsem hledal kamarada a ted jen chodili jeden za druhym a rikali “rikal si, ze se stavis az najdes kamarada!” pritom jsem je videl poprve v zivote. Neskutecne. Sli jsme se projit opet chvili na ghaty a pote do ulicek stareho mesta k nejakym chramum. Ty byly bohuzel skryte nasim ocim [diky uzkym ulickam], takze jsme nasli jen vchod a u nej indicke vojaky, ale jak chram vypadal jsme nemeli nejmensi tuseni a dovnitr [protoze nejsme hindu] jsme stejne nemohli. Kdyz to porovnam cely Nepal byl mnohem stridmejsi ve vsem, tady nektere obchody jen pretekaji a na strane druhe spoustu lidi zde zije na ulici nebo to aspon predstira a zebra. Vsude je v ulicich neustaly zivouci chaos, ktery nema konce. Vzdy jsme radi zasli aspon do male svatynky, abychom byli chvili ve vetsim klidu.

Sli jsme pote projit vsechny ghaty jizneji od toho hlavniho, vsichni nam neustale nabizeli lod ci hasis a my postupne mijeli jeden chram za druhym. V jednom jsme chteli pouze nahlednout, ale nejaka zena, at jdeme za ni a privedla nas do male svatyne s kamenym patnikem [Sivovym lingamem] a uz jsme museli odrikavat posvatna slova, nacez nam dala kousek listi [pozehnaneho patnikem] a at obetujeme nejake pernize [opet na patnik]. Tak jsme tam dali kazdy par rupii nacez se zacala durdit, ze to je malo a ze vic aspon tolik tolik, tak jsme se otocili a odchazeli. Zena s nami ale jeste neskoncila a vedla nas primo do hlavniho chramu [vsude tam, kde nehinduisti nemaji co delat] a zas jeden patnik za druhym, velke jezirko, kde nejaky chlapik udeloval pozehnani.. Zas nejaka jina zena se nas zmocnila a chtela abychom tam pockali. My se jen otocili a pomalu odchazeli a ona ze jeste ne a zas nas zatahla do dalsi male svatyne, zas opakovani svatych slov a zas penize na patnik.. Byl jsem z toho poradne znechuceny. Cele ty prostory byly vykachlickovane jako v koupelne, uplne spinave a uprostred trunily kamenne patniky. Vubec jsme nemeli mit zadny pristup do tech prostor a rozhodne ne touto prodejnou formou. Byl jsem rad, kdyz jsme konecne odesli. Bylo asi dobre, ze jsme pro jednou videli jak to vypada uvnitr, ale uprimne bezne o nic neprichazime a nic podobneho uz opakovat opravdu vice nechci. Bezduche modlosluzebnictvi, vsude jen spina a kdyz turista zaplati, nic neni svate. Prochazeli jsme po ghatech dale na jih az jsme nasli par mist, kde meli hinduisti v nejakych budovach [asi chramech] predcitani od svych vudcu. Jen jsme to cele prosli a nikde se moc nezdrzeli. Uplne na jihu jsme nasli i mensi park, zaplatili jsme vstup [5rp] a alespon nachvili zasli opet do klidu. Lehli jsme si na zem a jen odpocivali. Cele dny jinak slunce neuprosne spaluje vse co mu prijde do cesty, teploty jsou okolo 40’C a cloveku nezbyva nez pit jednu vodu za druhou. Vecer jsem nasel nejake bistro pro mistni, tak jsem si tam dal nejake dva ryzove knedlicky s trochou palive omacky [predtim ten den jsem mel thali-jakasi indicka obdoba dal bhatu], stavili jsme se na lassi [ale to mistni ma velmi ruznou kvalitu, a stale se ani v nejmensim nerovna tomu jednomu v Kathmandu] a sli pote na pokoj a spat. Ladovi zacinalo byt nejak cim dal tim vice nedobre.

Dalsi den jsme byli rozhodnuti udelat presun do Sarnathu [mistu kde kazal prvne Buddha sve uceni], protoze Varanasi je zajimave, ale pouze na ghatech a jinak tam k videni nic moc neni. Rano jsme se ale precejen sli podivat jeste na vsechny severni ghaty a nakonec az temer za mesto. Cestou jsme mijeli mistni, jak se nadsene cakaji v Ganze, ci misto, kde spaluji mrtve [kdo bude spalen zde, dojde okamziteho osviceni; denne na tom miste spali pres 200 lidi /bezne ve meste jsme vidali mensi pruvody nesouci na nasitkach zabaleneho do pesrych barev mrtveho a opakujici posvatna slova/ a je prisne zakazano fotit, jinak 6 mesicu ve vezeni a velke pokuty; zakaz jsme neporusili, bylo tam jen spousta drivi a pote horici hranice s rodinami okolo [i kdyz to muze byt zajimave, zakaz je opravneny].

O kus dale mistni zase prali sve pradlo a susili ho v prachu na schodech ci dokonce pozdeji na skladce. Videli jsme suseni bobku zas o kus dal, opravdu neskutecna zeme kontrastu. Slunce bylo neuprosne a my meli co delat pokracovat stale dale k rece Varane a udajne puvodnimu Varanasi, ktere se tam drive rozkladalo a kde dnes je jen prach a pisek. Vyhledavali jsme kazdy stin a v jednom miste narazili i na mistni zelinare, tak jsme si dali okurky. Nakonec jsme dosli az k ricce Varane, nic tam ale skutecne nebylo, jen chudinske slumy a jil a prach. Mistni tam meli male vyschle policko a vodili stada krav se vykoupat v rece. I my jsme oplachli sve nohe a ocistili tak sve hrichy. :-) Co bylo ale zajimave, ze nehlede na cokoliv do ni lide hazi, reka byla temer cista [Vltava je oproti tomu mnohem spinavejsi], pravdepodobne diky piscitemu a jilovitemu dnu reky [neustale se filtruje].

Cestou zpet jsme to vzali po hlavnejsi ulici, nachvili se pote opet ztratili ve spleti stejnych uzkych ulicek a pote nakonec precejen dosli do nasi ubytovny, vzali si batohy a zamirili na autobus. Ladovi stale nebylo moc dobre, vypadalo to jako chripka z rozdilu teplot v letadle a te vyhne tady. Jeden riksa nas nakonec odvezl oba i s batohy a za stejnou castku jeste mnohem dale a uplne nekam jinam, tak nas vezl jeste na podruhe trochu zpet na autobusove nadrazi. Stale se mu to ale vyplatilo [ jak se pozdeji ukazalo, mistni musi riksam platit zlomek toho co zaplati bily turista]. Na autobusovem nadrazi nas hned chteli odchytavat autoriksi a ze do Sarnathu nic nejede a ze za hromadu penez nas tam vezmou. Opravdu hodne vec stezuje, ze vicero lidi se snazi cloveka obelstit a vnutit mu sve sluzby a druha polovina neumi ani slovo anglicky, aby cloveku poradila. Opravdu velmi me prekvapuje, ze anglicky tu temer nikdo nemluvi a nerozumi. Nakonec nam na mistni prepazce rekli at pockame 30 min a ze mozna prijede. Cekali jsme a autobus stale nikde, tak jsem se sel preptat znovu a oni, ze mozna by bylo lepsi jet do jineho mesta, kam jede temer kazdy, a odtud pote presednout a pokracovat dal. Obihal jsem jeden autobus za druhym vsichni jen vrteli hlavama, ze tam nejedou a nikdo nam nedal jedinou kloudnou informaci. Trochu jsem se tam zacal vicero dotazovat, ze okolo me vjednu chvili byla banda indu az jeden konecne rozumel anglicky a jednoduse nam sdelil, ze tam primy nejede, ale ze do toho druheho mesta pojede do 20 min a ze tim jede take a ze nam rekne [na prepazce mi nebyli schopni rict ani cislo autobusu]. Tak jsme cekali a nakonec jsme cekali dalsi hodinu nez autobus konecne prijel, vzal nas do mesta pobliz a tam jsme presedli na mistni tuk-tuk [vetsi autoriksa,takove mensi nepalske tempo asi pro 6 lidi] a uz jeli do Sarnathu.

Cele nas to stalo 26rp, autoriksi nam nabizeli odvoz za 200rp a jeden cykloriksa dokonce za 40rp i kdyz to bylo pres 10km a tahnul by nas oba [50rp jsme platili jen za kousek po meste.. mistni opravdu musi platit zlomek, dalsi duvod proc pri kazde prilezitosti se nam vsichni riksove snazi vnutit sve sluzby]. Nasli jsme nocleh v mistni ubytovne, kde nam nabizeli obycejne pokoje s velkou hucici bednou misto okna naprosto bez efektu [klimatizace] za 1200rp/noc, ale nakonec jsme spali v nocleharne za 150 a byli jsme tam jen sami. Odpoledne jsme se sli projit jeste do jednoho parku pobliz. Vecer jsme zapli vetraky [byly tam 4] a bylo to jak v hangaru. :-D Bohuzel komari se brzy ozvali, skutecne zde utoci jen na nekryte casti, ale kvuli teplote ve spacaku spat, je cira fantazie a komari jsou nenasytni, takze oba vypadame, jako kdyz mame neztovice [na sve prave ruce mam prave pres 30 stipancu, stejne mnozstvi ma Lada jen na jednom palci u sve nohy]. Lada byl akorat zraly do postele, tak jsme brzy opet zalehli.

Dalsi den jsme opet zasli do naseho oblibeneho parku a ve stinu se nachvilku skryly pred nekonecnym slunecnim svitem. Koupili jsme si i melouna a mango, i kdyz zde prekvapive nevyjdou zrovna nejlevneji. Co jsme tak sedeli a odpocivali [at uz to bylo kdekoliv] neustale se k nam vzdy prizenou mistni Indove a chteji se s nami fotit. Vzdy si presednou pobliz a delaji, ze nic a postupne se priblizuji a priblizuji, az sedi s nami a nekdo se zepta, nebo rovnou vytahne fotak a druhy kamarad hned pribehne a uz se foti, casto se vystridaji vsichni ve skupine. Chvili jsme se bavili s Ladou i o hlubsich otazkach byti a nebyti i chvili meditovali a sli pote sehnat opet dalsi misto na prespani [v ubytovne meli nejaky zajezd]. Ruzne chramy a jejich ubytovny uz byly plne a my obchazeli jedno misto za druhym. Narazili jsme i na tibetsky klaster skoly Ningma, kde byly jen male deti. Ukazaly nam vsechny prostory, vsude bohata symbolika na zdech..bylo tam krasne. :-) Bohuzel prespat jsme tam nemohli. Nakonec jsme zasli i do tibetskeho klastera pobliz ubytovny a tam nakonec pokoj nasli za podobne finance jako v ubytovne, ale v mnohem klidnejsim duchu. Prestehovali jsme si veci a sli se pote podiat i na hlavni archeologicke vykopavky [pro turisty s 20x krat vetsim vstupem], kde opet vycuhovali jen z betonu vrsky cihlovych zidek [jako v Lumbini]. Byla tam i hlavni 33m vysoka hlavni stupa [na tom miste mel mit Buddha prvni rozpravu], prosli jsme si cely areal a kdyz jsme ho opousteli, tak akorat prijizdela opet [bylo to i den predtim] indicka honorace ve tmavych anglickych autech z 50.let, vsude policie i vojaci na ochranu [ale trochu mi to prislo jak 50let zastarale, stejne uniformy i zbrane jako za Britu..]. Opet jsme chvili posedeli v nasem parku a pote se presunuli zpet do klastera a hura prat spinave obleceni! :-D Vecer jsme jeste chvili meditovali pred chramem a pote sli spat. Vecer si na nas komari opet jen smlsli,banditi.

Dnes jsme se podivali severne od naseho parku do mistni zoo, kde meli jen par pelikanu, ceske husy a kraliky a par papousku a to bylo vse. :-D Vedro je znicujici, takze se snazime byt pokud mozno ve stinu, ale teplota je stejne velka a vetsinou nam to stejne neda a brzy se vypravime opet nekam toulat. Ladovi uz je dnes konecne opet o kus lepe a uz to vypada, ze to odchazi. Sli jsme se pote podivat severneji, kde jsme ve vesnickach nasli zapadly ale prijemny korejsky chram a pote jeste jeden mnohem vetsi, asi cinsky, kde prave probihalo nejake interview s hlavnim opatem. Vyzdoba byla nadherna a opet nabizela hlubokou symboliku, o ktere vsak vime jen velmi malo. Kdyz interview skoncilo, reporterka prisla k Ladovi a hned ho zacala zpovidat a ze toci dokument o buddhismu ve Varanasi a ze by i jeho si rada natocila. Lada se na to ale moc netvaril, tak jsme vzali nohy na ramena. Jeden mistni mnich, ktery ostatni ucil anglictinu [a byl tedy schopen s nami komunikovat], nas nakonec jeste lehce uvnitr provedl a rekl nam symboliku vyjevu, jez nas zaujaly. Celkove si postupne zvykame na zdejsi extremy. Ja mam vetsi prupravu z Nepalu, kde spousta veci bylo podobnych, ale presto jinych, vice stridmejsich. Presto den za dnem se ucime mistnim zpusobum a postupne si zvykame cim dal tim vice na indickou kulturu, kulturu plnou kontrastu a naprostych protipolu tolik odlisnych od cehokoliv co zname doma.

...pokracovani priste, zitra zkusime udelat presun do BodhiGayi

Kontakt

Poutník na Cestě

tom.poutnik@gmail.com

na Ceste..

..holub Himálajský

Vyhledávání

ॐ Óm mani padmé húm © 2012 - 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode