..aneb s úsměvem jde všechno líp! :-)

Den 38-39 Namaste Nepal a Cesta do Indie

23.04.2012 17:44

Den 38-39 Namaste Nepal a Cesta do Indie

Naposledy jsem zavital v ulicich Kathmandu na znama mista, rozloucil se s prodavaci v mistnich obchudcich a pomalu se presunul na sever mesta k autobusovemu nadrazi odkud jezdi autobusy i do Sounali, na indicke hranice. Naposledy jsem zavital i na lassi point, jez nema obdoby, a pote dorazil pomalu na nadrazi. Koupil listek a se slunce zapadem opoustel mesto.

Vecer autobus opet uhanel po ceste jen kamsi do noci, jedna serpentina stridala druhou, az to nekdy z dali vypadalo, jako jakesi davne procesi poutniku miricich kamsi k vrcholu, jen temny kopec ozareny reflektory pomalu se sunucoucich TAT. Autobus parkrat stavil na pauzy a ja se i pokousel trochu spat, ale moc se to nedarilo. Na jedne pauze se ke mne pripojil jeden nepalec mluvici AJ, a tak jsme se dali do reci. Byl zhruba v mem veku, tak jsme se bavili o vsem moznem, o zivote u nas i u nej, pili u toho caj a celkove se shodli, ze to stoji za houby a chce to provest zmenu. Bylo to docela prijemne setkani a v opravdu pratelskem duchu. Nakonec mi dal i svuj osobni talisman pro stesti se slovy, ze ted ho budu potrebovat vice nez on a ze se jeste uvidime. Treba ne hned, ale az dam veci dohromady a on take, tak ze citi, ze se jeste setkame [neco podobneho mi rekli vsichni s kym jsem se loucil, ze se jeste uvidime]. Vystupoval o neco drive nez ja a bylo to sice kratke setkani, ale paradni.

Autobus mne dovezl do Bhairavy [5km od Sounali] a tam hned nejaky chlapik mi zacal pomahat s batohem a ze ted na hranice nic nejede, jen riksa. Nakonec se ukazalo, ze on je riksak. Tak vypalil nejakou castku, ja jsem mel jen asi polovinu jeho ceny [zbytek penez uz jsem utratil, nemely by se vyvazet], tak jsem se chtel vymluvit a jit pesky. On se me zase snazil ukecat a at si jeste vyberu.. no kdyz to zkratim, nakonec mne vezl a za 105 rupii jsem se dostal na hranice. Poprve jsem pouzil jizdni riksu a skutecne tak zavrsil vsechny vubec mozne dopravni prostredky v Nepalu.

Prijel jsem na hranice a tam se nikdo o nic nestaral, vojaci u obou zavor, ale nikdo nic videt nechtel a jen at podlezu zavoru. Zadna kontrola pasu, viz, niceho.. az jsem ziral. Chtel jsem jeste zjistit to moje prodluzovani indickych viz, tak me poslali na indicke imigracni par set m za zavorou. Na muj dotaz mi rekl, ze musim 0.5km zpet do Nepalu na jejich imigracni a napred dostat razitko, ze jsem opustil zemi. Tak jsem sel zase pres vsechny zavory zpet na nepalske imigracni, tam mi dali zase spoustu formularu a nakonec dali razitko. S tim jsem sel opet zpet do Indie, kde mi dali dalsi formulare a razitka, ale na muj dotaz ohledne prodlouzeni nijak nereagovali. Tak jsem se jich znovu durazneji dotazal, nacez jen uskrli caje, zahloubane se podivali k obzoru a povidali, at prijdu sem az mi vizum propadne a uvidime. :-D Sdelili mi ale castku za dny navic a ze by to snad melo jit udelat i ve vetsich mestech, ale prodlouzit mi to nechteli a proste az mi dojde, at se nekde zastavim “and maybe will be no problem” :-D To me zabilo uz uplne. :-)) tak to budu muset jeste zjistit pote v Dilli.

Kousek za hranicema jsem sednul na mistni autobus a jel smer Varanasi. Vse zacinalo byt pomalu cim dal tim vice jine, v autobuse bylo 5 sedacek v jedne rade, pruvodci mi dokonce skutecne vytiskl jizdenku [ne tedy na batoh, ktery mi nauctoval, ale i tak posun] a autobus se vydal na svoji cestu. Bylo asi okolo 6h, na hranicich jsem byl se svitanim. Autobus jel napred do Gorakpuru, mesta asi 25km od hranic, vsude byly klasicke rozpadle chatrce na vesnicich, ale hodne jich bylo jen ze sbiteho plechu, vsude byl jeden billboard za druhym a Vodafone na me vykukoval z kazdeho rohu. Vsude pribylo mnohem vice aut, zatimco v Nepalu meli vsichni motorky a auta byla spise vyjimecne, tady je aut ruznych znacek spousta, ale take je tu spousta cyklistu jedouci na nejobycejnejsim moznem kole. Ve meste byly podjezdy a nadjezdy a podobne hlouposti, asfaltove silnice, naprosta samozrejmost. Prechazeli mi z toho az oci, kolik veci tu je navic, na druhou stranu je tu mnohem vice propastnych rozdilu mezi lidmi.

Cestou na nejakych zastavkach jsem prvne omrkaval, coze tady maji vlastne v mistnich obchodech [stejne male chatrce] a jak jsem byl zvykly na nepalske ceny, tak jsem neustale vse prevadel napred na ceske koruny a pote na Nepalske rupie, abych vlastne vedel kolik to stoji. :-D Cestou jsem i videl, jak v autobuse maji mladi indove i dobre padnouci dioptricke bryle a ctou si mistni noviny s intelektualnim vyrazem na tvari. V ulicich jsem i videl docela hodne klasickych dzipu z 50.let a i vicero anglickych vozu z teze doby. Vse pozustatky po anglicanech. Autobus uhanel krajinou a ja pil jednu vodu za druhou, bylo nehorazne vedro [a je stale]. Nevedel jsem jak dlouho pojedeme, ale vesnicky mijely a Varanasi stale nikde. Nakonec jsme precejen dorazili na bus park ve ctvrti Cantonment [pobliz nadrazi]. Na ceste z Kathmandu do Varanasi jsem stravil v lokalnich autousech 23h v kuse. Byl jsem poradne utahany a temer necitil kolena. :-)

V pruvodci jsem mel malou mapku mesta, tak jsem si rikal, ze to dojdu, jak jsem zvykly.. Bohuzel mapka byla velmi schematicka a brzy jsem se musel ptat na cestu a k memu prekvapeni, anglicky tu temer nikdo neumi. Jen me neustale bombardovali autoriksi a cykloriksi, ze me tam vezmou, ale za nehorazne penize. Jeden chlapik na jedne krizovatce mi cestu trochu popsal, ale rikal,  ze by je to tam hodne neprehledne a precejen by bylo lepsi abych si tu riksu vzal. Trochu jsem usmlouval cenu a opet jsme tedy s riksou vyrazili. Zvlastni zeme plna kontrastu.. lide tu maji elektrinu neustale, stejne tak teplou vodu, kazdy druhy ma dotykovy telefon.. ale zaroven tu spousta lidi zebra, nemaji tu mestske autobusy ale cykloriksi..

Jeden Ind zastavil meho riksu a odnavigoval ho kamsi. Tak jsem oboum sdelil, ze nebudu bydlet jinde nez v guest housu, co jsem si vyhlidl, a on ze jo jo.. Riksa me vyhodila kdesi ve spleti uzkych ulicek stareho mesta a muj neznamy pruvodce me vedl stale do hloubi ulicek uzkych, ze se tam sotva vesel jeden clovek a jedna ulicka mijela druhou. Nekolikrat jsem mu sdelil, ze budu spat pouze tady a ne jinde a ze nepotrebuju pruvodce, ze za svoji “pomoc??" nic nedostane, a on porad jo jo. Nakonec mne k memu prekvapeni dovedl, kam jsem potreboval a vypadlo z nej, ze jeho rodina vlastni jinde guest house ale i obchody, tak jsem mu podekoval a rekl, ze se nekdy stavim. Ubytovani bylo proste, opet maly pokoj a postel. Komunikoval jsem po sms s Ladou, ktery mel take brzy dorazit, ale byl stale nekde ve vlaku z Dilli, uzivajici si treti tridu a vlak jedouci krokem. Vecer jsem se sel jeste trochu podivat na hlavni ghaty, kde meli hinduisti opet nejake oslavy a ceremonie. Vsude byly osvicene ulice, obchody pretekaly barvami a leskem zbozi. Kazdy prodavac me lakal do sveho obchodu, kazdy riksak mi tisickrat nabizel sve sluzby.. u reky mi neustale nabizeli pronajem clunu, nakup jakekoliv myslitelne drogy prip. i masaz ruky. Chvili jsem si to jen prosel, zjistil, kde je obchod s potravinami, misto na caj, jidelna a lassi point a brzy zamiril spat, uz jsem byl opet 48h bez poradneho spanku.

Kontakt

Poutník na Cestě

tom.poutnik@gmail.com

na Ceste..

..holub Himálajský

Vyhledávání

ॐ Óm mani padmé húm © 2012 - 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode