..aneb s úsměvem jde všechno líp! :-)

Den 36-37 – Nagarkot a Changu Narajan

18.04.2012 08:11

Den 36-37 – Nagarkot a Changu Narajan

Tento den jsem stravil spise behanim po Kathmandu a zarizovanim clanku, nemel jsem vylozene, kam uz jet na vylet a co prozkoumat, tak jsem aspon dal dohromady fotky a nafotil pro vas jizdni prostredky. :-) Jinak to byl takovy bezny pohodovy den, kdy se clovek toula ulickama. V jedne restauraci spise pro mistni jsem nalezl i tofu se zeleninou a ryzi.. hned to byla moje vecere :-D Mimochodem opravdu nevim, jak to dela, ale ten chlapik v lassi pointu je naprosto bezkonkurencni. Navrch lassi prisypava kesu orisky, rozinky a nejake indicke sladke drobeni..naprosta dokonalost a ma tam vzdy narvano [vcera vecer tam bylo snad 40 lidi], vsichni stoji primo na ulici a popijeji.. :-D Vecer jsem zasel opet na namesti na caj, ale na jine misto a meliho opet za 12 [bezne je 10 nebo 20 podle lokace], tak jsem chtel jit k tomu puvodnimu a chlapik povida "I give you the tea for 10, but just for today, not tomorow!" :-D Vubec ten den mi nejak vsichni davali penize a chteli platit min atd, docela prijemna zmena :-))

Dalsi den jsem si vymyslel docela husarsky kousek, sednout na autobus a dopravit se do docela dost vzdaleneho mista, odkud jsou videt vrcholy Himalaje a Everest, pesky pote jit pres hrebeny do jineho mestecka, kde se mely nachazet nejake velmi stare sochy Visnua a odtud dojit pesky do Bhaktapuru, videt jeste posledni den jejich festivalu a pote zpet autobusem do Kathmandu. Teoreticky to melo jit stihnout.

Vstaval jsem docela brzy a po 7.h uz byl v autobuse, nakonec me vyhodil nekde za Bhaktapurem a tam jsem sehnal druhy autobus, ktery mne po nejake dobe serpentinama zavezl do Nagarkotu. Spousta turistu tam podnika nalet na svitani ci na zapad slunce, ja uz jsem tam byl trochu pozdeji a nikde ani noha. Cela vesnice byl shluk nekolika staveni sbitych z plechu a opet se snazici vytezit z turismu co nejvice. Z vesnice vedla asfaltka asi pres 3km smerem jeste vice do kopcu. Nikde nebylo zadne znaceni, tak jsem doufal, ze jdu dobre. Brzy se objevila i nejaka cedule oznamujici, ze po par km bude skutecne vyhlidkova vez, ke ktere jsem smeroval. Vylezl jsem konecne na vrch a pocasi sice nebylo idealni, ale rikal jsem si, ze nemohu posledni den v Nepalu stravit lepe nez trochu trekovat :-)

Vrchol byl ve vysce cca 2200m, presto to bylo citelne znat na krajine, kde dokud to slo, opet byla vsude terasovita policka s ryzi, les se postupne zmenil na borovicovy porost, proste pekne. Navrchu jsem sesnazil trochu pofotit zminene pohori Langtang, kde se naleza i Everest, vse bylo ale schovane v mracich a oparu, ale obcas precejen neco vykouklo, tak kdo vi, co je to vlastne presne videt za horyna fotce. :-) Podle pruvodce jsem jit pote po hlavni silnici zpet dolu az do vesnice Phedi, kde se melo uhnout na nejakou prasnou cestu do Changu Narajan a pote odtud pesky opet do Bhaktapuru. Pruvodce psal, ze to ma byt okolo 10km, jak se pozdeji ukazalo, ocividne tu cestu autor nikdy nesel.

Zacal jsem sestupovat od rozhledny, cestou mijel vojenske prostory a cviciste a pote po silnici pesky dolu a dolu. Slunce opet smazilo a cesta byla trochu nekonecna. Podle patniku popisujicich km, jsem prave usel 15km a Phedi stale nikde, jen poradne vedro a stale se kroutici asfaltka. Zrovna kdyz jsem opet premyslel, jak bych autory pruvodce napichhnul na kul a oddaval se predstave vzit jen primy autobus do Bhaktapuru, projela okolo motorka s dvema klukama. Zastavili a kam ze to jdu [bezne nikdo nechodi kdyz opravdu nemusi, natoz co dela turista v tomhle bohem zapomenutem kraji?!], tak jsem jim rekl o Changu Narajan a jeden se jen usmal a ze jedou do Bhaktapuru, tak ze me muzou vzit az tam. :-D Tak jsem rikal, ze ne, ze mi bude stacit jen k te vesnici Phedi. Tak jsem nasednul a po nepalskem zpusobu jsme 3 dospely chlapy jeli na jedne motorce [nutno dodat, ze jsem byl za 1,5 prumerneho Nepalce :-D ]. Kazdopadne to bylo vazne dobre a skutecne teprve nyni jsem zavrsil vsechhny dopravni prostredky Nepalcovo :-D Vyhodili mne v Phedi, ktera byla asi o 3 km dale a ja se vydal po sterkove ceste kamsi po hrebenu. Skrze stromy prosvitaly nadherne vyhledy na udoli dole [Nepal je rovina rovina a rovnou hora na 150km tu maji prevyseni od 80m po 8848m], prochazel jsem borovicove a eukalyptove lesy a brzy i nevarske vesnicky s jejich policky. Kdyz uz jsem opet pouze sel a sel, objevila se nakonec mala vesnicka Changu. Zaplatil jsem za vstup a po krivolakych ulickach dosel k chramu, kde byly snad vsechny mozne zobrazeni Visnua [dokonce i miniatura sleeping Visnu]. Nektere ze soch byly az 1500let stare, jine “pouze” 1200 :-) Tak jsem to vsechno radne pofotil a v mistni restauraci se stavil na chownmein. Jak se ukazalo byla spise pro mistni, nemeli menu a jidlo bylo poradne palive, tak jsem to musel zeslabovat kecupem :-) Na cestu do Bhaktapuru uz jsem se opravdu necitil, bylo stale vedro, ale uz docela dost hodin a uz ted jsem mel v nohach okolo 20km, vzal jsem tedy mistni autobus a zachvili se mohl naposledy rozloucit s timto mestem. Vsechny vozy uz byly dovlecene zpet, vsechny kuly shozene a jen vecer mel byt jeste nejaky specialni zaver, takze opet vsude spousta tezkoodencu. Prosel jsem si troche ulicky, zastavil se naposledy na jejich “curd” a vydal se na autobus do Kathmandu.

Vyrazil akorat kdyz slunce zapadalo a ja zacal trochu premitat, ze me vnimani a pochopeni Nepalsk kultury se skutecne zmenilo a mnohem prohloubilo za celou tu dobu, co jsem zde mohl stravit [a presto vim, ze jsem se sotva dotkl povrchu]. Chaos v ulicich mi prijde bezny; Nepalci nepouzivaji kapesniky, takze ve dne v noci je neustale slyset, jak nekdo charakteristicky popotahne a zachvili flusne na zem, i na to jsem si zvykl a celkove na celou tu jejich mentalitu a kulturu. I kdyz nemaji prvni posledni a maji velke obtize ziskat dobrou praci, stejne se vsichni Nepalcic smeji a vnimaji svet spise optimisticky. Nikdo si nestezuje, vetsinou berou veci tak jak jsou a berou zivot jaky je. Vecer jsem se jeste naposledy stavil v jedne super restauraci pro mistni odkud pochazifoto thukpy, zasel do lassi pointua pote i vecer na caj na namesti poslouchat mistni. Hvezdy jen zarily a ja se v duchu loucil s touto zemi, zitra vecer uz mne autobus poveze kamsi na hranice.. a ceka mne objevovat nova kultura, pravdepodobne mnohem vice divocejsi do vsech extremu. :-)

Musim rict, ze jsem si za tu dobu Nepal opravdu oblibil a bude mi chybet. Byla to krasna objevna cesta teto zeme a kultury. Dnes se naposledy jeste projdu ulickama a rozloucim s dobre znamymi misty a vecer okolo 18h sednu na autobus smer Sounali a indicke hranice.

Namaste Nepal! [Sbohem Nepale!]

Kontakt

Poutník na Cestě

tom.poutnik@gmail.com

na Ceste..

..holub Himálajský

Vyhledávání

ॐ Óm mani padmé húm © 2012 - 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode