Den 29-30 Patan
Den 29-30 Patan
Dalsi rano jsem chtel udelat presun do Patanu, jizni ctvrti Kathmandu, ktera drive byla sobestacnym kralovstvim, starsim a dlouho i mnohem vyznamnejsi nez Kathmandu. Sbalil jsem si svuj batoh a vyrazil na autobus. Kdyz jsem ale dorazil, tak mi jen nejaky deda oznamil, ze dneska zadne autobusy do Patanu nepojedou a jen mozna nejake tempo. Opet jsem narazil na nejaky, neznamo jaky, specialni den. Chvili mi pomahal stopnout to spravne tempo [takova trikolka kam naskace asi 15lidi], ale porad nejelo a uz musel bezet, tak jsem to nakonec vzdal a zamitil smer Patan pesky a rikal si, ze kdyztak nejake stopnu cestou.
Nakonec jsem sel docela rychle i s tezkych batohem na zadech a cesta rychle utikala. Trochu jsem si rikal, ze co se to opet deje, protoze vsude v ulicich sami tezkoodenci, jak policie tak armada po zuby ozbrojeni, ruce pripravene na spoustich kulometu.. No tak ci tak jsem pokracoval dale v me ceste a nakonec skutecne dorazil do Patanu. Bohuzel se ukazalo, ze tam maji jen minimum ubytovani a dnes byly dokonce zavrene ci jiz plne obsazene a predrazene. Chvili jsem tedy bloumal ulicemi a kdyz jsem nic kloudneho nenasel, tak jsem zamiril na jejich Durbar Square. Zkusil jsem se zeptat i nejakych cizincu, ale vsichni mi jen rekli, ze je jednodussi zustat v Kathmandu a sem si udelat jen vylet. Vicero z nich to tak provadelo prostrednictvim ruznych agentur i s pruvodci atd.
Nechal jsem tedy batoh v nejake internetove kavarne a sel si to jen tak probehnout. Musim rict, ze Patan skutecne stoji za videni.. krivolake ulicky, vsude same chramky, mene turistu nez v Kathmandu a i jejich namesti se mi libilo vice. Jen je to vse mensi. V teto ctvrti mela byt i nejvetsi koncentrace remeslniku pracujici s kovem, bohuzel dnes byla vetsina kramku zabednena, tak jsem z mistniho umeni mnoho nevidel. Okolo 14h jsem si zasel zpet pro batoh a akorat, protoze 5 min na to, vse chlapik zaviral kvuli dalsimu vypadku elektriny. Ac nerad, tak jsem se znovu vydal na cestu pres pulku Kathmandu zpet na New Road a do me Annapurny. Kluk z recepce se jen smal, kdyz me zase videl a ja byl rad, ze jsem zpet a mam kde slozit hlavu. Vecer jsem i vynasel, kde pobliz delaji momo jen za 35 NRP, tak jsem na jedny zasel a pote jeste na jeden zeleninovy sendwich k veceri na namesti a hura do postele! :-)
Jinak nakonec jsem zjistil, co bylo za den, bylo nejake vyroci komunisticke maoisticke strany, kteri jeste pred par lety byla spise teroristickou organizaci vyhazujici vsechny a vsechno do vzduchu po cele zemi, proto vetsina kramku a restauraci zustala zabednena, autobusy-dodavky ani nevyjely a ulice byly plne armady pripravene k boji. Nakonec se vse obeslo bez nejakych vetsich zasahu a den uplynul jako obvykle.
Pristi den rano jsem se rozhodl vypravit do Patanu znovu, sel jsem na autobus, behem chvilky prijelo to spravne tempo [a ja tak zavrsil vsechny nepalske dopravni prostredky pro mistni!] a ani ne za 15 min jsem stal uprostred Patanskeho Durbar Square. Prislo mi to jako zvlastni ironie zivota, jeden den clovek bojuje a cedi pomalu pot a krev, aby dosahl po malych kruccich sveho cile a jakmile jej dosahne, tak druhy den uz jako lusknutim prsty tam ihned je a bez sebemensiho usili. Bylo jeste brzy a vsechny kramky teprve pozvolna oteviraly, tak jsem nasledoval mistni a u jednoho stanku zasel na caj a u druheho na snidani a jen sledoval, jak se postupne Patan probouzi k zivotu. Patan je uplne minimalne turisticky [jen dve tri ulicky kolem namesti], predevsim zde ziji mistni a je pro mistni, takze zde clovek muze vice vnimat bezny zivot. Jen jsem to tak pozoroval a premyslel o zivote, jaky tu Nepalci maji a jak moc se skutecne lisi od toho naseho nebo ne..
Brzy jsem se dal pet do toulani a rozdil byl citelny. Vsude se ozyvalo klepani malyh kladivek a vsude bylo spousta vsech moznych tepanych nadob ci dekoracnich predmetu a melo to opravdu svoje kouzlo.. jen tak vejit do male ulicky, vsude klepani a tukani a otevrenymi dvermi jen pozorovat vyrobu novych predmetu.. Ze zvedavosti jsem zamiril do jednoho kramku a zeptal se na cenu male sosky Buddhy, opravdu velmi male a cena byla 1000NRP a jak se pozdeji ukazalo byla to jeste hodne dobra cena, ceny splhaly az ke 4000,- Tak jsem si to spise ze zvedavosti prosel a zamiril pote k severnimu cipu mesta, kde melo byt vicero prodejcu tzv. Singing bowls, jak jim rikaji. Vesel jsem do jednoho obchodu a chlapik mne zavedl do zadni casti, kde jich bylo opravdu tedy more.
Ukazalo se, ze se prodavaji leskle pro turisty, jen ze slitiny 4 kovu a s mizernym zvukem. Pote je dalsi kategorie, ktera je z puvodni slitiny 7 kovu a ktere mohou mit uz i pekny zvuk a dekor, ale jinak nic vic. A pote existuji skutecne misy, ktere jsou rucne vyrabene, take ze 7 kovu, ale kde jde v prvni rade o vibrace, pote az zvuk a design a nazyvaji je jako healing bowls [ve skutecnosti jsou to gompy]. Neda se na ne ale bohuzel hrat, jen rozezvucet a nechat znit a pusobit zvuk-vibrace na lidske telo a mysl. Vzal i nejakou obri, otocil ji vzhuru nohama a nasadil mi ji na hlavu a na nekolika mistech na ni poklepal. Ta resonance a vibrace byly neskutecne, opravdova nadhera. Dlouho jsem zvazoval si jednu opatrit, ale rad bych na ni i hral a na leceni primo jsou zase vhodnejsi jeste mnohem vetsi, tak jsem to nakonec nechal byt. :-)
Navstivil jsem i mistni supermarket [opravdovy supermarket, jeden z mala v celem Kathmandu, byl i na mape! :-D ] a pote si stopnul nejaky autobus na cestu zpet. Navecer jsem se sel projit jeste i do Thamelu a objevil take jednoho prodejce misek, tak jsem hned zkusene zacal zkouset. Chlapik hned prizvukoval, jaky maji skvely zvuk, ja jsem vsak stale nebyl spokojen, tak me vzal dozadu a ukazal, ze maji nove misky s kratkym zvukem a nebo “stare” [starsi nez 50 let] s dlouhym. Zvuky a vibrace byly opet poradne, ale nic na co by sedalo i hrat nebo se mnou vicero rezonovalo. Chlapik se mnou prolezl cely obchod a kdyz videl, ze stale nejsem spokojen, tak vytahl eso z rukavu, ze maji jeste misky, kterym rikaji “special” a ktere jsou spise podpultovy prodej. Tak jsem ho nechal at mi ukaze o co jde. Misky byly masivnejsi a jedno prejeti a ton trval, a trval.. a trval.. a trval. Opravdu mazec, jejich cena se pohybovala okolo 200 dollaru a vyse a kdybych chtel opravdu jen neco na vibrace, nenasel bych lepsi. Takto jsem udelal kompletni pruzkum toho nejlepsiho, co muze Nepal v miskach nabidnout, a stale jeste nenasel tu spravnou pro sebe. :-) Tak ted uz jen procestovat Indii.. :-D