..aneb s úsměvem jde všechno líp! :-)

Den 25-26 - Lumbini

07.04.2012 18:32

 

Den 25-26 – Lumbini

Dalsi den mi bylo uz o neco lip, tak jsem se vydal na 11h cestu do Lumbini. Jel tam bohuzel jen mistni autobus, takze jsem byl opet zniceny, ale nejak uz nimi jezdim tak casto, ze uz mi to pomalu ani neprijde. Cestou se horske soutezky zacaly menit a brzy je vystridaly lesy a mensi dzungle, ryzova policka vsude kolem byla jiz naplnena vodou a mistni uz se horecne pustili do jejich obdelavani. Cestou na jedne zastavce museli chapici z naseho autobusu vyskakat a vymenit mu kolo a jen o kus dal jsme v uzkych serpentinach prijeli k mistu, kde jen chvili pred nami sjel nejaky autobus nebo TATA [nepalska tatra] do propasti. Okolo stalo vice prihlizejicich a i nas autobus to silne zasahlo. Vsichni se radeji ihned zacali modlit ke svym ochranym bozstvum, abychom dobre dojeli. Smrt je bliz nez se zda.

Brzy hory ustoupily uplne a vystridaly je naproste roviny a opet zemedelske oblasti. Brzy jsem prijel do Bhairavy a musel presednout na jiny autobus do Lumbini. Teprve v tomto autobuse jsem byl skutecne namackany. Vsude samy Ind ci Indka nebo muslim a na kazde zastavce dalsi a dalsi, kde by clovek rekl, ze je jiz davno plno, bylo z pohledu pruvodciho spousta volneho mista. Cestou zacala i nejaka prasna boure, co plne pohltila cestu pred nami a okynky litala do celeho autobusu. Cesta to byla vskutku divoka. Nakonec autobus prijel do Lumbini a zjistil jsem, ze je to obri obdelnikovy komplex obehnany plotem a u toho se u hlavni brany krci jen nekolik hotelu a guest housu pro turisty [predevsim z Indie]. V jednom jsem se ubytoval a vycerpany padnul do postele. Stale me jeste trapi strevni hlouposti, tak zkousim co jen lze od ryzove diety a vsech moznych medikamentu z me zasoby ale lepsi se to jen pozvolna.

Rano jsem pobral par veci a vydal se podivat do arealu. Cestou uz jsem mijel vicero poulicnich prodavacu vseho mozneho, az jsem dosel k mistu, kde se mel narodit Buddha, princ Sidharta Gautama. Vsude byly ruiny tehdejsich palacu a v jednom miste i vodni nadrz a posvatny haj, kde se kolem stromu boddhi modlili a meditovali mistni mnisi z chramu pobliz. Chvili jsem si take jen sednul pod strom a zkusil meditovat. Misto melo svoje kouzlo a bylo znat, ze uz delsi dobu je meditacnim bodem mistnich mnichu a poutniku. Bohuzel to trochu kazilo indicke silenstvi primo vedle. Totiz indove blaznivy si hned vedle [primo v arealu] udelali neco jako jakousi hindu obri matejskou pout. Vsude zaplava prodavacu vsech moznych jidel, pochutin, balonku, hracek, do toho rvala na plne pecky hudba z jakychsi repraku.. do poklidne a posvatne chvile to melo hodne daleko. Nicmene je to indicka forma a co se da delat. Takze i kdyz v posvatnem haji bylo opravdu pekne, bylo to v primem sousedstvi naprosteho silenstvi, a tak jsem se brzy vydal na obhlidku severni casti komplexu, kde se mely nachazet dalsi chramy. Brzy jsem prisel k nekolik km dlouhemu vodnimu kanalu, ktery rozdeloval prostor na dve poloviny, zapadni, kde si ruzne narody a smery postavili buddhisticke chramy a klastery vyznavajici Mahajanovy buddhismus a vychodni, kde bylo jen par chramku, vyznavajici zase Theravadovy buddhismus. Prochazel jsem jeden chram za druhym a bylo krasne pozorovat, jak se v ruznych zemich pojeti lehce lisi, ale jak jsou na jednom miste vsichni bez nejmensich problem pohromade. Nutno dodat, ze ten komplex je opravdu ohromny a nove chramy se neustale stavi. Dosel jsem az na severni cip opet k dalsi Pagode miru, obdobne te, kterou jsem navstivil v Pokhare.

Mistni nepalci se se mnou chteli prubezne fotit, je pravda ze moc bilych tvari jsem v te zaplave lidi nevidel, tak jsem asi musel pusobit jako pest na oko. Cestou zpet [jen cesta nahoru a zpet mi zabrala 5h] v okoli Buddhova rodiste pocet lidi jeste stoupl a byla tam na obrovskem prostoru uplne hlava na  hlave, mohlo tam byt okolo 50-100 000 lidi mozna i vice a neuveritelny hluk a bordel [meli tam snad i ruske kolo!]. Puvodne jsem se chtel par dni zdrzet, ale nakonec jsem se rozhodl cim drive tim lepe pro cestu zpet do Kathmandu. Podarilo se mi najit spoj jeste ten den navecer, tak jsem se sbalil a vecer vyrazil. Nejaci nepalsti pubertaci se se mnou dali do reci [byl jsem opravdu centrem pozornosti], kdyz jsem cekal na autobus a udajne dnes mel byt jeste nejaky specialnejsi den nez obvykle, ale co jsem slysel, zaplava lidi je tam vzdy..

Vecerni autobus se vydal na svoji pout pres temer polovinu zeme a ridic se nedrzel nijak zkratka. Jak videl nekoho na obzoru, hned ho musel predjet a jen troubil o to vic. Zkousel jsem se troche prospat, ale moc to neslo, az jsem nakonec v nejaky moment proste padnul do bezvedomi a probudil se az kdyz jsme sjizdeli v nejakych soutezkach v 90km/h po hrbolatych cestach a ridic jeste vice umanuty nez kdy predtim predjet vsechno v dohledu, tezko rict jestli jen potreboval adrenalin aby  neusnul, ale bylo to vazne hodne divoke. Cely autobus se klepal a natrasal, jedno nebo dve kola znely jako pichnute [tradicne jsou dvoukola, takze jsme stale jeste mohli jet], a my zavratnou rychlosti stale uhanejici kamsi kupredu. Vzpomnel jsem si na ten autobus/tatu v propasti a radsi si prendal nejdulezitejsi veci primo do kapsy a nechal to na tom nahore, co ma se mnou vlastne v planu. V nejakou chvili se mi podarilo nachvili usnout a probudil jsem se az brzy rano, kdyz autobus prave prejel prusmyk a dole se objevil dobre znamy tvar Kathmandske kotliny. Srdce se mi jen zatetelilo, dobre byt opet zpet.

Autobus me nakonec vyhodil kdesi v Kathmandu ve 4:30h, bezne nemaji zadne poulicni osvetleni a ja jsem nemel nejmensi tuseni kde jsem. Taxi jsem si brat nechtel, protoze bych za nej zaplatil stejne jako za 12h cestu autobusem a stejne bych musel cekat az otevrou lodge. Nakonec prisli dva chlapici a zhruba mi na mape ukazali, kde jsem a jeden se nabidl, ze ma spolecnou cestu, tak me muze odvest bliz k turist.mistum a tam uz trefim. Tak jsem souhlasil a chlapik hned zamiril do temnych uzkych ulicek [ktere byli presne na druhe strane nez mi rikali, kudy mam jit ..a tak jsem zjistil, ze Nepalci neumi cist v mape, nastesti realne ulice znaji], zadne svetlo, jen male hloucky lidi, nekdy ani to ne. Nasledoval jsem ho a doufal, ze me vede dobre, vypadal nicmene na slusneho chlapika, tak jsem mu duveroval. Jedna ulicka a podivne zakouti stridalo druhe a v naproste tme jsme prochazeli stale hloubeji do ulic Kathmandu. V jednom miste i spala smecka toulavych psu, a jak pres den vubec nereaguji [vetsinou jen lezi na slunci a nic s nimi neni], tak v noci se pustili do zlovestneho vrceni a i muj pruvodce radsi rychle pridal do kroku. Kdo by to byl rekl, ze v noci se meni na zlovestne selmy cihajici ve tme. Muj pruvodce se brzy dostal, kam potreboval a jen mi dal instrukce, jak dojit na hlavni a pote uz jsem vedel. Prochazel jsem dale tedy jiz sam a mistni hloucky se akorat zacaly pozvolna problouzet a davat odpadky na hromadu, poulicni ohne opet vzplaly a ja se cim dal tim vice blizil zpet k me Freak st. a Annapurna lodge. Cesta byla dlouha, ale nakonec jsem precejen uvidel obrysy Hannumanova palace a zachvili vycerpany se sesul vedle dveri Annapurna lodge. Chvili jsem cekal ale musel bych cekat vicero hodin, tak jsem nakonec precejen zazvonil, probudil kluka z recepce, vzal volny pokoj a padnul vycerpany do postele. Je dobre byt zpet. :-)

Kontakt

Poutník na Cestě

tom.poutnik@gmail.com

na Ceste..

..holub Himálajský

Vyhledávání

ॐ Óm mani padmé húm © 2012 - 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode