..aneb s úsměvem jde všechno líp! :-)

Den 109-114 Hemis

03.07.2012 22:32

Den 109-114 Hemis

Dalsi den jsme jen odpocivali a celkove se davali opet trochu dohromady. Kate je na tom stale spatne, a tak uz musela k doktorovi na testy. Celkove kombinace nemoci/ostravy z jidla a snaha tela se toho zbavit spolu se stale mensim obsahem kysliku ve vzduchu, ji snizili poradne krevni tlak a udelali poradny bordel v tele, ale snad uz na tom bude postupne lepe.

Me opet chvili zacaly podivne strevni veci, tak jsem par dni pral opet me oblibene obri oranzove prasky a snad uz to bude take dobre. Treti z nas mela zase ustavicne migreny a kompletni nevolnost. Kazdy z nas si odnesl neco. :-)

Navstivili jsme jinak opet znama mista a zname tvare, jako nase snidanove misto a pracovali na celkove kultivaci od prani pradla v rece pres drhnuti nas samotnych. Potkali jsme i nase dalsi pratele a stravili den v poklidu.

Dalsi den byl prvni den tradicniho festivalu klastera v Hemisu. Sedli jsme proto brzy rano na autobus, opet narvany k prasknuti mistnimi a za hodinu uz jsme stoupali vesnickou ke klasteru. Vsude se vyrojila spousta stanku s vetsimi ci mensimi hloupostmi a samozrejme obcerstvenim [chownmein, momo, thukpa]. Prosli jsme si po ranu i jednotlive chramy v klastere az jsme navstivili ten hlavni, kde se po ranu mnisi jeste modlili. K nasemu uzasu se ale vsude vyrojila spousta turistu jak ze zapadnich zemi, tak i Indu samotnych, vsichni obri zrcadlovky v ruce a snazici se uhnat co nejlepsi obrazek motlicich se mnichu. Bylo to jak na nejakem mnicho-safari, neustale obrimi objektivy mirili na vse v dosahu. Kdyz okolo nebyli mnisi, tak hned uvizly v hledacku obrich fotoaparatu deti nebo stare zeny. Neustaly boj o kazdy snimek, opravdu neskutecny hon. Clovek byl z toho poradne znechucen. Fotoaparaty jen cvakaly a oci turistu s silenstvim v ocich jen tekaly po dalsim snimku, i kdyby to byla sebevetsi hloupost. Muj fotoaparat je stale a uz i navzdy bude v jakemsi pod-vodnim fotografickem nebi, tak jsem si o to vice mohl uzivat a opravdu vnimat vse okolo. Jsme opravdu blazni s nasi tendenci urvat kazdy snimek stuj co stuj.

Sedli jsme si na jakousi zidku a brzy zacal festival dole pod nami. Mnisi vyvesili obri thangku Padmasambhavy, kteremu byl festival urcen, a brzy se jiz objevili prvni mnisi v demonickych maskach za doprovodu bubnu, dlouhych trumpet a cinelu a zacali tradicni tanec. Kazde vystoupeni predstavovalo jine bohy ci demony a jednotlive stupne kultivace lidske mysli. Nejvice se mi libili strazci zahrobi, jen kostlivci zurive jako v transu [mozna uz opravdu byli] tancici divoky tanec a najednou s revem vbehnutivsi do davu okolo. Metali tsampu [mouka], symbolicky prach a popel, na vsechny okolo. Vse je pomijive a v prach se obrati. V polovine byla i nachvili pauza tak jsme zasli na chownmein a festival brzy pokracoval. Skoncil asi okolo 15h a autobusy narvane mistnimi se pomalu vydavaly na cestu k Lehu. Bohuzel se nam nepodarilo do zadneho dostat a vojaci zatrhli jizdu na strese, tak jsme chvili cekali a nakonec odchytili opet nekoho s mensim nakladnim autem vzadu s korbou a brzy uz jsme s bandou mistnich jen nadskakovali.

Dalsi den brzy rano prselo, ale stejne jsme byli opet velmi brzy rano na autobuse pripraveni na festival. Autobus zel ale prazdnotou a dokud se nezaplni, jednoduse nikam nejede. Cekali jsme asi hodinu nez par lidi precejen prislo a vydali se opet na znamou cestu do Hemise. Byl posledni den festivalu, opet vsude stankari vybalovali sve zbozi a pomalu se pripravovali na prichozi navstevniky. Vsude ale pribylo opet spousta zebraku, kdy cele rodiny vzaly festival utokem, mnisi do toho na kazdem kroku halekali „Donation! Donation!“ a cele to melo ze zacatku trochu podivny nahled. Brzy se dav opet srotil na hlavnim nadvori, pocasi se trochu umoudrilo a festival opet zacal. Videli jsme ale pouze jedno vystoupeni a pote se spustil nachvili husty dest, tak mnisi sli do hlavniho chramu a i kdyz se za 20min pocasi umoudrilo, mnisi uz nevysli a dalsi 3h pokracovali ve festivalu sami pro sebe za zavrenymi dvermi zatimco stovky lidi cekaly venku. Slunce prazilo a uz jsme to chteli vzdat, kdyz precejen po 3h vysli ven a pokracovali. Vystoupeni byla pekna, ale zmahala me unava a celkove vedro, tak jsem chvili usinal. Festival byl temer u konce, kdyz jsme se rozhodli odejit, abychom tentokrat stihli autobus a nemuseli divoce shanet dopravu zpet.

Celkove stal opravdu za to a jsem rad, ze jsem ho mohl videt. Nejlepsi byl ale stejne prvni den. :-)

Dalsi dny travime zatim v Lehu, kde jsme se setkali opet s dalsimi nasimi prateli, a kazdy kouma, co vlastne chce provest dale. Jestli se vydat opet do hor na dalsi trek ci opustit oblast a vratit se do monzumy stihane vetsiny Indie..

Pokracovani zase nekdy priste... [dalsi fotky jsou momentalne mimo provoz spolu s mym fotakem]

Kontakt

Poutník na Cestě

tom.poutnik@gmail.com

na Ceste..

..holub Himálajský

Vyhledávání

ॐ Óm mani padmé húm © 2012 - 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode